Velikonoce jsou jedním z hlavních křesťanských svátků

Velikonoce jsou ve své podstatě svátkem jara. Jsou nejvýznamnějším pohyblivým křesťanským svátkem. Zmrtvýchvstání Ježíše Krista vždy připadá na první neděli po prvním jarním úplňku po rovnodennosti. Jedním z hlavních úkolů postní doby je vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Pro ostatní věřící je tato doba přípravou na obnovu křtu o Velikonocích. Katechumeni byli již v raných dobách církve ti, kdo byli osobně vyučováni v učení apoštolů.

Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtkem začíná tzv. velikonoční třídení – triduum. Zelený čtvrtek není v původním významu zelený, ale lkavý. Zelený je díky přesmyčce původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý)na Gründonnerstag (zelený).

Dopoledne se v katedrálách setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Při této příležitosti se světí posvátné oleje, které se pak používají po celý rok při udílení svátostí.

Večer se v jednotlivých farnostech vede obřad vyjadřující hlavní události:

1. Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie[1]. Obřad zahrnuje také zradu od Jidáše

2. Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě[2] a jeho zajetí.

Velký pátek

Velikonoční Velký pátek je v liturgii dnem, kdy zemřel Ježíš Kristus na kříži. Je součástí Svatého týdne a velikonočního tridua. Základním a obecným prvkem - liturgie tohoto dne je hlásání slova. Na tento den je předepsán masový půst - zdrženlivost od masa. Samotné obřady jsou oslavou velikonočního tajemství - Kristova smrt dochází svého smyslu ve zmrtvýchvstání.

Bílá sobota

Bílá sobota je druhým dnem tzv. velikonočního - tridua (třídenní). Také se označuje jako den ticha. Křesťané prodlévají  u hrobu Pána, kde rozjímají nad jeho utrpením a smrtí Do slunce západu se nekonají žádné liturgické obřady a velikonoční bdění nastává právě až po západu slunce. Název Bílá sobota s největší pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří byli křtění o Velikonoční noci.

Velikonoční noc

V sobotu večer začíná velikonoční bdění (vigilie), slavnost Kristova jeho vzkříšením. O této významné noci (ze soboty na neděli) se před většinou kostelů zapalují velikonoční ohně, které symbolizují Boží lásku, která plane a hřeje i uprostřed chladné noci (temnoty).

Velikonoční večeře

Kde byl dům s místností, v níž Ježíš slavil s Dvanácti velikonoční večeři Nové smlouvy? Je pochopitelné, že budoucí pokolení jevila o toto místo velký zájem. Ježíš však chtěl místo, kde bylo večeřadlo, utajit záměrně. To se mu podařilo. Dům, kde Ježíš slavil se svými učedníky velikonoční večeři, zůstává v tajuplné temnotě. U evangelistů marně hledáme nějakou narážku na to, kde vlastně dům byl. Ježíšův příkaz: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody" (L 22,10) nás přivádí do okolí rybníka Šíloach, z něhož se musela čerpat voda pro velikonoční večeři.

Staré schody, objevené před několika lety vedly z okolí rybníka Šíloach do jihozápadní části starého Horního Města, tam, kde se nachází dnešní večeřadlo.

 

Zdroje: Velikonoce, informace, tradice, současnost a Wikipedie

Velikonoční večeře: z knihy Po stopách Ježíšových, vydalo: Karmelitánské nakladatelství

Lenka Žáčková



[1] Obřad, který líčí dle nového zákona poslední večeři Ježíše s jeho učedníky až k Ježíšově smrti na kříži. Označuje též mši svatou, večeři Páně, lámání chleba, božskou liturgii, díkůvzdání.

[2] Též Olivetské hory, v Jeruzalémě se nachází na úpatí Olovové hory.