Bubeník Tokhi je zvyklý denně pracovat a je neustále v kontaktu s lidmi. Ať už se svojí kapelou ve zkušebně, tak s fanoušky na koncertech nebo s dětmi na školních akcích. Jaké to je pro všestranného muzikanta žít v karanténě bez publika a bez toho, co tak miluje, tedy bez muziky? O tom se rozpovídal v našem rozhovoru.

Nacházíme v takovém zvláštním období nuceného odpočinku. Umíte odpočívat?

Odpočívat teď opravdu spíš musíme. Nevím, jestli to umím. Docela dost spím, čtu knížky, hraju hry, ale ne že bych se cítil nějak naplněný, není to vůbec průběh mého klasického dne a vcelku mě to po pár dnech izolace přestává bavit. 

Platí pro vás pravidlo, že čím více práce, tím více nových nápadů nebo vám naopak přeje toto klidné období a tvoří se vám v hlavě nové nápady?

Můj kreativní proces většinou vychází z toho, co se aktuálně děje, co opravdu řešíme, nebo co je potřeba někam posunout. Ve stavu hibernace nějak super kreativitou neoplývám, to má mozek spíš dovolenou :-). 

Hraje u vás doma nějaká hudba nebo jí máte v práci tolik, že máte doma spíše ticho?

Nehraje u mě vůbec nic. Připomíná mi to věci, které nemůžu dělat a moc mi to chybí. Doma si teď muziku vůbec nepouštím. 

Máte nějaké hudební vzory?

Baví mě hodně lidí, a hlavně hodně projektů z celého světa. Ať už slavní perkusisti, bubeníci, tak celé veliké shows, kam tak trochu Royal Squad má ambice mířit. Líbí se mi koncept Stomp, Cirque du Soleil, Blue Man Group a mnoho dalších... 

O tom, že jste vyhledávaným bubeníkem na spoustu festivalů a firemních akcí už se ví, ale málo kdo ví, že se věnujete terapii hudbou – tzv. sound healingu. Povězte nám o něm něco.

Sound Healing je terapie zvukem a vibracemi. Používám tibetské mísy a gongy jak na skupinové, tak individuální terapie, děláme i workshopy ve firmách. Už dávno se přišlo na to, že vibrace na jisté úrovni léčí a regenerují naše orgány, samotná metoda je velmi stará a ve většině zemí Asie dodnes třeba raním rituálem v mnoha firmách, nebo i před vyučováním. Jsem certifikovaným lektorem mistra Manana Sharmy, jehož rodina v Indii vyrábí mísy po generace. (Více informací najdete na www.soundhealing.cz)

Velké oblibě se těší také váš projekt Bubny do škol, s kterým už mnoho let objíždíte základní školy a vedete děti ke vzájemné komunikaci, k tomu, že jsou si všichni rovni a bojujete tak proti dětské šikaně. Letos jste dokonce získali i záštitu Policie ČR. Povězte nám, čím je váš projekt tak výjimečný?

Bubny do škol je především interaktivní zábavná show, která vede k uvolnění napětí. Tento speciální workshop je prevencí proti šikaně, je to nová forma vzdělávání. Vyučujeme prostřednictvím rytmů a nástrojů komunikaci a jde o to, aby se děti vnímaly, poslouchaly a respektovaly navzájem. Posiluje totiž vzájemnou komunikaci mezi dětmi, která bohužel vlivem sociálních sítí a absencí a neuznáváním autorit velmi ochabuje. 
Minulý rok jsme tento projekt spojili s Policií ČR a odjeli jsme tour jako prevenci proti útěkům z domova a ztraceným dětem obecně. Další intenzivní spolupráce se chystá a já mám obrovskou radost, že opět máme důvěru z nejvyšších míst Policie ČR, která od roku 2020 převzala záštitu nad celým projektem a pro nás je to veliké vyznamenání. (Více informací na http://www.bubnydoskol.cz)

Před dvěma lety jste vydal se svojí kapelou Groove Army desku k unikátnímu hudebnímu projektu Royal Squad. Vyplatí se vlastně hudebníkům vydávat desky? Jak se vlastně desce daří?

Deska je v dnešní době hlavně produkt, ke kterému se pak jede turné, nebo kterým se šíří jméno a drží fanoušci na streamovacích službách, nebo sociálních sítích. Je to taky vlastně součást merche. Když někdo chce podpořit umělce třeba na koncertě, desku si koupí a nechá podepsat, mám památku, krásný artikl. Ale fyzický nosič dnes už ani lidi nemají kde přehrát. Proto jsou in hlavně nahrávky v online prostoru. Ale pořád to spolu souvisí. Je potřeba vydávat desky, aby bylo s čím jezdit a co dělat, aby rádia měly co hrát. Naše deska se má fajn :-) splnila přesně to, co bylo potřeba, jsme za ni moc rádi. 

Všichni věříme, že za pár týdnů, maximálně měsíců, se opět vrátíme do běžného koloběhu. Pokud se tak opravdu stane, co vás čeká v létě, kam byste posluchače pozval?

V létě nás čeká další volno, promotéři a organizátoři ruší nasmlouvané akce už i na červenec. Tohle je rána, ze které se kulturní scéna neprobere ani v roce 2021. 

Tradicí se stal váš podzimní koncert v pražském Lucerna Music Baru, kde s vámi vloni vystoupil i hudební virtuos Pavel Šporcl. Jak vypadají přípravy na takový koncert? Kolik práce a zkoušek vás před samotnou show čeká? Plánujete koncert i pro letošní rok?

Přípravy jsou vždy velmi intenzivní a dlouhé, od zkoušek, po samotnou režii koncertu, co, kdy, kde, kdo, a na co bude hrát, stát, co dělat :-). Včetně projekce a technického zabezpečení, je to hromada práce, a pak je to za dvě hodiny pryč. Ale moc jsme si to užili, jako pokaždé, v Lucerně. Tam to mají muzikanti prostě rádi. Letošní koncert zatím neřešíme, máme dost práce na jiných úrovních, díky momentálně nepříznivé situaci. 

Roztrhl se pytel s on-line koncerty a či výukou. Nezvažujete i vy nějaký on-line přenos koncertu či výuku bubnování v době, kdy jsou všichni doma a nemohou vyrazit za kulturou?

Hodně mi chybí lidský kontakt, neumím se moc motivovat k tomu, abych prostě mluvil v prázdné místnosti do telefonu, nebo počítače. navíc vyučovat bubny doma, není moc ideální. Stejně tak to není sólový nástroj, nemůžu udělat třeba hodinový stream a myslet si, že by někdo koukal na to, jak hraji sám třeba na cajon.