Koledy jsou historickou stopou stopu prastarého obyčeje obdarovávání při Štědrém dnu. Koleda pochází z praslovanštiny, odkud jej převzala latina – calendae, tedy první den v měsíci. Pohanští Slované  tak označovali slavnosti spojené se zimním slunovratem. Antropologové si jsou jisti, že šlo o prezentaci osobní prestiže jednotlivců a klanů, které se kdysi měřilo štědrostí v čase vánočním, nikoli samotným bohatstvím.

K veřejným projevům štědrosti vznikly různé slavnosti, jako například indiánský potlač, melanéská kula je podle francouzského etnologa  Marcela Mausee také asi koleda. Konala se v čase zimního slunovratu, kdy  zámožnější hospodáři měli tendence ukázat své bohatství  a velkodušnost tak, že obdarovávali  chudé a hladové. Ti každoročně ve stanovený den obcházeli dům od domu a zpěvem se snažili  vyprosit si něco k snědku. V tento den se to nepovažovalo za žebrání.

Řada koled vyjadřuje jisté sebevědomí koledníků, kteří sice mají hlad, ale i trochu hrdosti a bohatí v tento den mají příležitost, aby si před Kristem získali nějaké  zásluhy pro svoji věčnost. Od pozdního středověku nosili koledníci vyřezávané jesličky s figurkami pastýřů, které mívaly podobu dárců, nebo je alespoň symbolizovali.

Koleda vždy měla zastrašující charakter:

„Jestliže nedáte, tedy uhlídáte, hrnce mísy rozbijeme, co v polici máte.“

„Kdo na Štědrý den nedá nikomu dar, do roka prý skončí v bídě", popsal tento obyčej Jan z Holešova.