Aktuální album Michala Prokopa překvapuje šťavnatou energií a muzikantskou jiskrou

Téměř šedesát minut hudby obsahuje album Michala Prokopa Mohlo by to bejt nebe..., které v těchto dnech vydává Supraphon. Dlouho očekávané nové album naší rockové legendy přináší náboj, barvitý hlas, živé nástroje. Žhavá albová novinka, kterou si nezaměnitelný rocker nadělil u příležitosti svých 75. narozenin nejen sobě, ale především posluchačům, překvapuje návraty ke kořenům, ale i muzikantskou jiskrou a  šťavnatou energií.
Po téměř deseti létech od vydání Sto roků na cestě je tu sestava třinácti nahrávek letos jubilujícího zpěváka, muzikanta, skladatele a také producenta Michala Prokopa. Dvanáct původních skladeb a jedna cover verze představují Prokopa a jeho kapelu Framus Five v klasické sestavě, doplněné mimořádnými hosty - a ve skvělé formě.

„Nepatřím k lidem, kteří ke své práci vydávají návod k „použití". Ten si podle mého názoru musí najít každý posluchač sám. Pokud teď tuto zásadu výjimečně poruším mám k tomu jisté důvody. Když jsem před dvěma lety  začal desku nosit v hlavě, netušil jsem ani náhodou, kdy a jaká bude, a už vůbec ne, co se za tu dobu všechno stane. Nikdy jsem vědomě  předem nevytvářel koncepty, které bych později naplňoval. Vždycky jsem jednal intuitivně, intuitivně hledal texty a taky intuitivně na ně pak skládal muziku. Stejně intuitivně jsem taky hledal vhodnou muziku jinde, u svých kolegů, se kterými jsem pracoval, anebo, úplně na začátku u těch, které jsem považoval za své vzory. A ono to fungovalo. Vždycky se pak ukázalo, že tam vlastně koncept samozřejmě je. Ale tady, když jsem začal  skoro po osmi letech dávat dohromady materiál  na nové album, najednou se i ten koncept vyjevil nečekaně brzo a já zjistil, že v těch peckách jsou vlastně samé staré odkazy a hlavně návraty. Návraty někam, k někomu a k něčemu, kde už jsem někdy byl, s kým jsem spolupracoval, co mě ovlivnilo. Vracím se vědomě ke svým hudebním kořenům, ke spolupracovníkům, z nichž mnozí už jsou v muzikantském nebi," píše Michal Prokop v bookletu.

Je nutno dodat, že  album předznamenal singl a zároveň i klip skladby Má vlast s Vilmou Cibulkovou (v režii Michala Skořepy) – Michal Prokop zhudebnil báseň Jiřího Žáčka, která vyšla v roce 2009 v knize Třetí poločas. „Textů, které reflektují současný stav společnosti, na albu cítím víc, ale tenhle společně s muzikou mi přišel jako nejlepší signál o tom, jaká ta deska vlastně je,“ uvedl Michal Prokop.

Na podstatě z blues úspěšně vycházejícího elektrického písničkářství se logicky nic nemění. Princip jedinečně zpívaného, melodicky silného a pečlivě vybranými slovy opatřeného repertoáru je opět dán. Sedmkrát Michal Prokop sám, ale také Luboš Andršt, Jan Hrubý nebo Martin Němec dodali novou muziku, dostalo se i na dosud nevydaný odkaz Petra Skoumala. K již existujícím textům Pavla Šruta, Zdeňka Rytíře a Jiřího Žáčka přidali další Michal Bulíř, Tomáš Roreček, Milan Šašek, Martin Němec a Jan Lacina.

Speciální prémií je pak Ježkův, Voskovcův a Werichův Svět naruby, připomínající osud cenzorsky smazané nahrávky z roku 1969 i trvalou platnost toho starého songu.

„Na desce najdete  i speciální bonus," doplňuje Michal Prokop. "I on patří mezi zmíněné návraty. Ježkova píseň s textem V+W Svět naruby byla moje vůbec první česky zpívaná nahrávka, kterou jsem nazpíval v rozhlasovém studiu na jaře roku 1969, jako reakci na nastupující husákovskou normalizaci. Původní nahrávku v rozhlase zakázali a smazali. A tak jsem požádal Luboše Andršta, aby tu píseň, která mi tolik připomíná i současnou podivnou dobu, po novu zaranžoval a tady je. "... Čekám na nový den...", takže jasně - "Mohlo by to bejt nebe..."
Příjemné ohlasy amerického rocku, nejen houslemi prokázaná domácí východiska, promyšleně střídmě využité klávesy, dechy a sbory. Důraz na civilní texty, účinné refrény a zapamatovatelné slogany. Osvědčená posluchačská funkčnost této muziky i přátelská pospolitost uvnitř kapely. Také proto se vznik alba dokázal vyrovnat s vážnou zdravotní indispozicí kytaristy Luboše Andršta, v jím nedokončených nahrávkách s úctou nahrazeného jednou Michalem Pavlíčkem a několikrát Pavlem Marcelem. CD a 2LP je graficky vyzdobeno studiem /3. dílna/, tedy Karlem Halounem a Luďkem Kubíkem.

Zásadní vizuální koncept vychází ze snímků přírody jako nekonečně proměnlivého symbolu života. Nechybí komplet textů písniček, vložený list nabízí dokumentární fotky Framus Five. Vinylová verze (2x180g) navíc poskytuje unikátní kód ke stažení muziky ve formátu MP3 zdarma.
Je to album sympaticky nesentimentální, aranžérsky barevné, potřebně energické. Album ukotvující Michala Prokopa v pozici nezaměnitelného českého rockera, věrného vlastnímu hudebnímu názoru i početným fanouškům. Album po dlouhé době vydané Supraphonem, kde zpěvák před neuvěřitelnými třiapadesáti roky začínal.

Michal Prokop album pokřtí 13. srpna, v den svých 75. narozenin, a to na festivalu Krásný ztráty live ve Všeticích. "Že se to sešlo s výročím, mi připomněl ve vydavatelství Karel Deniš, když se začalo loni o desce jednat. Rozhodně jsem to tak nemyslel, je to náhoda," podotýká v narážce na šéfproducenta Supraphonu, který nahrávku vydá.

Jak již bylo uvedeno, ještě před několika lety si Prokop nebyl jistý, zda po předešlé desce Sto roků na cestě vydá ještě nějakou. "Čím jsem starší, tím více potřebuju nějaký vnější impulz. Ve svém věku už nemám pocit, že bych něco měl, že něco musím. V tomhle případě byl vnějším impulzem jeden konkrétní dada text Věnovaní, který napsal Tomáš Roreček. Když jsem ho spolu se spoustou jiných dostal, zaujal mě natolik, že jsem si k němu sedl a za dvě hodiny jsem měl písničku vymyšlenou. A od toho momentu jsem chytil vítr do plachet," popisuje zrod alba protagonista.

Robert Rohál s využitím textu Supraphonu

Foto Supraphon/Ivan Prokop