Supercely už nejsou v České republice vzácností!

Čím dál častěji slyšíme i čteme, že se na našem území vyskytla supercela či supercelární bouře. První záznamy se váží k Posázaví a Polabí, kde koncem května roku 2001 supercely přinesly několik tornád. První větší supercela byla u nás zaznamenána v srpnu roku 2010, která zasáhla Prahu a krupobití tehdy způsobilo škody, které byly vyčísleny na více než 250 milionů korun. Ty, které se u nás vyskytují, zpravidla netrvají déle než 2 až 4 hodiny, ale mohou trvat i více než 10 hodin. Co však způsobuje tento nebezpečný je, kterému možná budeme muset přivyknout?

Supercela je typ konvektivní bouře tvořené souhrnem konvekčních procesů a jevů, ke kterým dochází při vývoji vertikálně mohutných srážkových kumulonimbusů (typ oblak). Charakteristický je výskyt mezocyklóny (vír s cyklonálním zakřivením proudnic), kdy rotuje oblast nízkého tlaku vzduchu uvnitř bouřkového oblaku. V důsledku vzestupných pohybů v oblaku se následně osa mění na vertikální a vznikne již zmiňovaná mezocyklóna. Střih větru vytvoří vzduchový vír s vodorovnou osou se zemí – silný výstupný proud rotuje kolem své vertikální osy, což je typický znak. Oddělením vzestupného a sestupného proudu a pohybu bouře nabírá supercela z vlhkého a teplého vzduchu po několik hodin svoji energii. Takto se mohou vytvářet celé oblačné systémy.

Konvektivní bouře mohou být jednobuněčné, které jsou označované jako cely, a ty vícebuněčné jsou známé také jako multicely. Jednotlivé bouře se vzájemně od sebe liší svou vnitřní organizací. Identifikace supercely je možná prostřednictvím meteorologických družic či radarů. Meteorologové často upozorňují, že bouře, které jsou doprovázeny extrémními projevy mohou být chybně zaměňovány s multicelárními systémy.

Jejich působení (dle intenzity) přináší ve svém důsledku nemalé škody, které způsobují přívalové deště, kdy během již několika minut jsou srážky až v desítkách milimetrů. Škody působí také silný nárazovitý vítr v důsledku sestupných proudů v bouři (downburst, microburst, tornádo), krupobití, při kterém kroupy dosahují nezřídka obřích rozměrů a hrůzu budící blesky, hřmění a výboje (elektrická aktivita).

-zako-