Umění ve veřejném prostoru je fenomén přinášející živé podněty nejen na úrovni architektonické a urbanistické, ale i občanské a politické. Může být přijato jako samozřejmá součást života daného místa, někdy vzbuzuje otázky a zajímavé debaty, může být ale i nepochopeno a radikálně odmítnuto. Festival m3 / Umění v prostoru se již šestým rokem snaží podporovat širší vědomou reflexi uměleckého díla v každodennosti městského žití. Letošní ročník nese název Mezi meziprostory, neboť umělecké práce jsou nainstalovány na vlakových nádražích – zviditelňují specifika prostředí a jejich témat. Kurátorkami jsou Dagmar Šubrtová a Iva Mladičová.

K hlavním reflektovaným podnětům náleží průzkum specifických míst v sousedství nádraží a železnic a možností jejich urbanistické integrace. Autorská trojice EPOS 257– ALBERT ŠTURMA – MARTIN NETOČNÝ zaměřila svůj koncept označený ⊠ na okolí nádraží PRAHA-ZLIČÍN. Připomíná reálný potenciál místa vzhledem k jeho nedávné historii, charakteru krajiny, současnému stavu přírody nebo citlivému žití, a v aktivistickém duchu vyslovuje obavu z připravované realizace developerského záměru formálně se zaštiťujícího velkolepými hesly. Také PETR STIBRAL ve své instalaci Pomník zahrádkářské kolonii Na Slatinách situované v parku před nádražím PRAHA-VRŠOVICE formuluje znepokojení nad nejistou budoucností nedalekých bývalých chudinských osad Sedmidomky a Slatiny. S odsouhlaseným developerským záměrem totiž vyvstává reálné riziko další promarněné příležitosti zakomponovat lokalitu s unikátní historicko-ekologickou hodnotou do celku velkoměsta. Specifický charakter jednoho z ne-míst v blízkosti nádraží PRAHA-LIBEŇ upoutal pozornost ERIKY VELICKÉ. Instalací Nádraží jako osa světa vytvořila scénu pro možné děje. Umocňuje tak možnost zažít pocit prázdnosti místa, současně ale nachází inspirativní dimenzi v jeho existování mimo nadefinovaný společenský řád.

Podnětným tématem je i ekonomická stránka železniční dopravy a možnost jejího velkorysejšího zakomponování do struktury MHD. Problematiku ekonomické a ekologické roviny železniční dopravy chytře komentuje VLADIMÍR TURNER v instalaci Povoz. Vytvořil ji pro nádraží PRAHA-VELESLAVÍN s apelem na přítomnost potenciálu přirozeného lidského zdroje. Verbalizuje tak témata udržitelné mobility, fosilních paliv, mezinárodního obchodu, vztahu automobilismus vs. vlaková doprava, exodu a nomádství jako důsledků klimatických změn.