Přiznám se, že v určitém typu divadla mám slabost pro určitou „staromódnost“, což ideálně naplňuje představení Ryba ve čtyřech, které uvádí téměř rok Moravské divadlo Olomouc. Jde o jednu z nejúspěšnějších německých her, která má od konce 60. let minulého století úspěch na mnoha jevištích nejen v Německu. V roce 1970 se dočkala filmové adaptace a v roce 1987 televizní inscenace v Československé televizi. Také v Olomouci je inscenována tradičně a velmi zdařile, za což může jak režisér, tak všichni protagonisté, shodou okolností stálice olomoucké scény.

Představení je působivé zásluhou výborných hereckých výkonů, za nimiž se jako by ztrácela režie Romana Vencla. Pokládám ji za jeho vynikající práci právě proto, jak dovede sjednotit a ztvárnit žánr, jak dovede uchovávat jednotu postav a charakterů i jak scénicky nápaditě vyplňuje prostor vskutku komorní scény. Díky těmto atributům je inscenace Ryba ve čtyřech jednolitá a plastická s výraznými charakterovými studiemi všech čtyř hrdinů.

I když hra vznikla původně pro rozhlas někdy v roce 1968, jejími autory jsou Wolfgang Kohlhaase a Rita Zimmerová, děj se odehrává v první polovině 19. století v letním domě rodiny Heckendorf poblíž Neuruppinu. U tří neprovdaných sester vlastnících pivovar pracuje už léta sluha, který celou dobu vykonával to i ono a postupně byl i v intimních chvílích jejich milencem. Nyní je však natolik starý a unavený, že u každé z nich požaduje odměnu za to, co mu kdysi za jeho péči slibovaly - určitou částku peněz. Jenomže dámy jsou vyčůrané a nakonec se ho chtějí zbavit, což on vytuší a podle toho zosnuje svůj plán. Zločinná hra staršího druhu se dočká svého finále.

Václav Bahník coby unavený muž se stříbrnou hřívou, je nonšalantní, trochu záhadný a jemně cynický, ale to je právě to, co dělá jeho hereckou kreaci zajímavou. Je to dokonalá studie, zvládnutá do posledního pohybu a gesta. Neméně výtečné výkony tu představují Naděžda Chroboková-Tomicová, Vlasta Hartlová a Ivana Plíhalová v postavách tří sester V žádném případě nevypadají jako staré zapčklé panny, ale o to víc jsou rafinované, lakotné a umanuté. Ze všech tří sice doznívá závan sexuálního apetitu, ale nakonec zvítězí vypočítavost a chlad. Přitom každá ze tří sester je jiná, každá má svou osobnost, rozměr i styl, přesto se v tom jednom shodují.

Jak už jsem napsal, olomoucká tragikomická Ryba ve čtyřech má sice staromódní rámec, ale nechybí jí nic – tedy černý humor, úsměvné chvíle a vtip. Může za to český překlad Petra Adlera, úctyhodná režie Romana Vencla i herci, kteří vnášejí do představení šarm, nevšední invenci a interpretační celistvost.

Robert Rohál

Foto: MDO