Už několik let si herec Miroslav Etzler nenechá ujít finále soutěže Anděl mezi zdravotníky v Náchodě. Zdravotníků si velmi váží a rozhodování o tom, kdo získá titul, je pro něj vždy velmi těžké. Nikdy neváhá zajít do zákulisí, soutěžící povzbudit a poté pogratulovat vítězům.

Letos zasedl v porotě vedle herecké kolegyně Lucie Polišenské a s humorem společně řešili jeden problém. Ti, co byli na jevišti, mají tituly, které byly při představování uvedeny, zatímco u nich, absolventů DAMU, se o titulech mlčí.

„Jsem přece taky magistr. Já to nikdy neměl v občance, nikdy jsem titul nepoužíval, ale jsem na to patřičně hrdý,“ smál se oblíbený herec a vyjádřil hluboký obdiv k práci zdravotníků a pracovníkům v sociálních službách a vysekl poklonu také řediteli soutěže Davidovi Novotnému. „David je démon. Všechny ty soutěže krásy mi připadají trapné, ale Anděl mezi zdravotníky je smysluplná soutěž.“

Nešlo přehlédnout, že Miroslav Etzler viditelně zhubl. „Za to může cukrovka. Opět jsem se dostal do rukou lékařů, a protože jsem nechtěl brát inzulín a prášky, musel jsem překopat svoji životosprávu a zadařilo se,“ uvedl herec, kterého nyní budou diváci vídat v seriálu Polabí. „Točit jsem začal ještě s 25 kilogramy navrch. Po třech měsících natáčení jsem upozornil produkci, že mám cukrovku, musím držet dietu a půjdu s kily dolů. Upravili scénář a v seriálu běhám, sportuji a hubnu.“

S Miroslavem Etzlerem přijel do Náchoda i jeho syn Samuel, který nastupuje v září do první třídy. „Jsem trochu skeptický, co se týká úrovně školství. Přeji mu štěstí na dobré učitele, kteří své povolání dělají s láskou. My s bráchou jsme takové štěstí na základce neměli, až potom na střední a vejšce,“ uvedl Miroslav Etzler.

Herečka Lucie Polišenská má DAMU, tudíž se také může pyšnit titulem magistr. Přiznala ale, že po základní škole šla studovat střední zdravotní školu. „Nyní je to dvacet let od maturity a bylo by troufalé, abych si po těch letech říkala zdravotník,“ prozradila Lucie Polišenská.

Ředitel soutěže David Novotný po finále uvedl: „Stejně jako každý rok mě mrzí, že ocenění mohou získat pouze tři z mnoha výjimečných finalistů, všichni by si zasloužili být na stupních vítězů. Pevně věřím, že si celý průběh soutěže užili a že na chvíle strávené během soustředění v Hotelu Studánka i na finálový večer v Náchodě budou s úsměvem vzpomínat. Můj obdiv a úcta patří všem zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách, nejen těm, kteří stáli na jevišti.“