Nesmrtelná opera Tosca, jedno z nejuváděnějších světových operních děl z pera Giacoma Pucciniho, byla v pátek 19. září první premiérou nové sezony Moravského divadla Olomouc. Celý příběh se odehrává roku 1800 v Římě v době napoleonských válek, které v něm sehrají fatální roli. A právě nesmrtelná Pucciniho hudba, oceňovaná pro svou emotivní sílu i smysl pro dramatický detail, patří k vrcholům operního repertoáru. V Olomouci inscenaci režírovala Daniela Špinar a byl to bombastický úspěch, což ocenilo nadšené publikum standing ovation.

Mimochodem od premiéry v Římě roku 1900 si Tosca získala diváky po celém světě a patří dodnes k nejuváděnějším operám. Na olomoucké jeviště se opera vrací po šestnácti letech a byl to velkolepý návrat. Daniela Špinar (už před časem tady režírovala operu Modrovousův hrad, což byla rovněž precizně pojatá inscenace) namíchala vnímavý pohled na dramatický příběh pěvkyně Florie Toscy (sopranistka Radoslava Müller), malíře Cavaradossiho (tenorista Mickael Spadaccini j. h.) a barona Scarpii (barytonista Jiří Sulženko j. h.). 

Všichni tři hlavní protagonisté jsou charismatické osobnosti, díky čemuž si totálně podmanili obecenstvo. Pochopili, co všechno Puccini do partů předepsal. Že to není jenom o „krásném“ zpívání či zajímavé barvě hlasu, ale že je tu i spousta dynamiky, nuancí a rafinovaného výrazu. Je to ohňostroj hudebních nápadů.

Bylo zajímavé vnímat a sledovat pěvecko-herecké výkony stejně jako dění na jevišti. I já si položil otázku, jak daleko může člověk zajít v obětování sebe sama a je obětování z lásky vysvobo­zující a pokud je smyslem života člověka láska, dokáže žít i bez ní?

Emocemi prosycená hudba od začátku do konce povznesla diváky do vyšších sfér, což má "na svědomí" i brilantně hrající orchestr Moravského divadla Olomouc (dirigent Zsolt Hamer, který je zároveň šéfdirigentem Moravské filharmonie) a operní sbor a také dětský sbor BoDo centrum. Určitě jsem nebyl sám, kdo cítil neskutečnou radost z chemie, která je mezi orchestrem, účinkujícími i publikem.

Tosca je dílo, které definitivně potvrdilo Pucciniho pověst nepřekonatelného tvůrce působivých a efektních árií a melodií, přičemž nelze nepřipomenout ani pěvecké výkony dalších pěveckých hvězd jako Raman Hasymau (Spolleta), Daniel Kfelíř (Cesare Angelloti), Radim Šimeček (Sciarrone), Jan Vaculík (Žalářník) nebo Oto Nouzovský j. h. (kostelník).

Doba je sice šíleně zrychlená, ale tato inscenace si vaši přízeň zaslouží. Jde o velkou hudební hostinu, zároveň přináší heroické pěvecké momenty stejně jako měnící se atmosféru v barvách i náladách. Je tu přímo nebeská souhra celého profesionálního týmu (scéna Marek Cpin, kostýmy Linda Boráros, light design Karel Šimek), kdy všechno krásno souvisí se vším krásným. Ale abych to uzavřel: Olomoucká Tosca je bez diskuse výjimečnou inscenací, kdy vás může ovanout genialita.

Robert Rohál

Foto archiv Moravské divadlo Olomouc