Listopad je jako přechodová komnata mezi podzimem a zimou. Vzduch se zklidňuje, barvy blednou, světlo se krátí. Po říjnovém zlatavém šílenství přichází čas ticha, vlhkosti a ranních mlh, které se drží nízko nad krajinou jako nevyřčené myšlenky.

První dny bývají ještě vlídné. Teploty se drží kolem deseti stupňů, občas se objeví slunce, které zahřeje tvář, ale už ne duši. V parcích šustí poslední listí, lidé se halí do kabátů a začínají hledat rukavice. Rána jsou chladná, večery dlouhé. Všechno se zpomaluje.

V druhé polovině měsíce se počasí láme. Přichází déšť, vítr, občas i sníh – nejprve na horách, pak i v nížinách. Teploty klesají, noc se prodlužuje. V ulicích se objevují světla výloh, první vánoční ozdoby, vůně svařeného vína. Listopad se mění v předzvěst adventu.

Je to měsíc, který nevyžaduje velká gesta. Stačí jít pomalu, dívat se kolem sebe, vnímat proměny. Je to čas na čtení, na čaj, na rozhovory, které nemusí nikam směřovat. Čas mezi světy, kdy se příroda stahuje do sebe a člověk má možnost udělat totéž.