Němečtí autoři a životní partneři Tankred Dorst a Ursula Ehler se při psaní divadelní hry z roku 1992 inspirovali povídkou „Celý muž“ španělského filozofa a spisovatele Miguela de Unamuna. Výsledkem je nebezpečný milostný trojúhelník, v němž se zdá, že je dovoleno vše.

Stejně jako v mnoha dalších textech se i ve hře Fernand Krapp píše tento dopis Dorst s Ehler vyrovnávají s bytostnou nejistotou, která pramení z otázky: co je skutečnost a co pouhé zdání? Hra nese podtitul Pokus o pravdu – a právě o ni se v tomto komorním dramatu vede tichý, ale intenzivní boj.

„Postavy upřednostňují svobodu říct kdykoliv, cokoliv a komukoliv. Neplatí tam poučka, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Vzájemně si říkají všechno a nemyslí u toho na prožívání a emoce druhých dělají si ze sebe rukojmí. (…) takže je to hra lásky, ale lásky jako substance, která je pojmenovávána na základě romantických narativů, které konzumujeme, což vytváří hlad po intenzitě, kterou v realitě málokdo dokáže dát a málokdo dokáže ustát,” říká režisér Tomáš Ráliš, který i překlad Ondřeje Černého upravil.

 „V Činoherním klubu jsme zvyklí, že se věci vyjadřují hodně slovy, v Anglii to tak mají, všechno se tam popisuje. Je toho spousta, a když jako herci nemáme zrovna svůj den, tak se do toho přes ta slova dokážeme dostat. Tady v této inscenaci ne. Tady musíme být neustále ve střehu, nejen během představení, ale i po něm. Je to celé mnohem koncentrovanější, a tím pádem i náročnější. Ale když se to naučíme, když to v nás začne opravdu žít, tak si to člověk začne užívat právě proto, že tam není nic navíc,“ popsal přístup k tomuto mimořádnému kusu Martin Finger, který se v roli stává Fernandem Krappem.

Postava Julie byla svěřena Romaně Videnkové a Jan Hájek se ujal Hraběte Bordavela.

Více informací naleznete ZDE.