Trvají sotva patnáct minut, a přesto jejich fotky obletí celý svět: módní přehlídky jsou mediálními spektákly, společenskými rituály a manifestacemi stylu. Výstavou „Catwalk: The Art of the Fashion Show“ věnuje Vitra Design Museum od 18. října rozsáhlou pozornost fenoménu módních přehlídek. Expozice sleduje jejich historii a kulturní význam od počátků kolem roku 1900 až po současnost a představuje tvorbu módních domů jako Azzedine Alaïa, Balenciaga, Chanel, Dior, Gucci, Maison Martin Margiela, Prada, Viktor & Rolf, Louis Vuitton, Yohji Yamamoto a mnoha dalších. Originální modely z kolekcí, filmové a fotografické materiály, scénické objekty i pozvánky na přehlídky oživují více než sto let dějin módy na mole.

Výstava se zaměřuje na módní přehlídku jako na Gesamtkunstwerk – komplexní umělecké dílo. Z původně komorních prezentací v pařížských salonech vyrostla globální událost, kde se architektura, scénografie, choreografie, světlo, zvuk a rekvizity spojují do mnohovrstevnatého narativního prostoru. Expozice je členěna do čtyř sálů, jejichž podoba odráží styl daných epoch a sleduje klíčové etapy vývoje módní přehlídky – od elitních salónů haute couture po experimentální formáty prêt-à-porter, od klasického mola až po současné digitální performance. Je zřejmé, že módní přehlídky vždy odrážejí ideály těla i společenské proměny a vyvolávají otázky po motivech, které je formují. Jaké mýty, hodnoty a sny se zde promítají? Jaké příběhy se vyprávějí a jaké mocenské struktury se v nich zrcadlí? Co módní přehlídka vypovídá o kolekci, kterou prezentuje – a o době, v níž vznikla?

Počátky módní přehlídky

První sál představuje počátky módních přehlídek z počátku 20. století, kdy se móda prezentovala vybranému okruhu klientely, převážně v salonech samotných návrhářů. Archivní filmy a dokumenty přibližují protagonisty této éry, například Charlese Fredericka Wortha, který jako jeden z prvních prezentoval modely na skutečných ženách namísto figurín. Lucile a Paul Poiret spojili módní prezentaci s vyprávěním příběhu, zatímco Gabrielle Chanel nechávala své modelky sestupovat po zrcadlovém schodišti do salonu. Historické fotografie zachycují rané módní přehlídky v amerických obchodních domech, na dostizích či na zaoceánských lodích – inspiraci dnešních cruise kolekcí.
Jedním z vrcholů tohoto období je Théâtre de la Mode, putovní výstava vytvořená v roce 1945 jako reakce na válečnou krizi francouzské módy. Více než čtyřicet pařížských návrhářů zde představilo miniatury svých kolekcí na drátěných figurínách v detailních scénických kulisách. Několik původních figurín z archivu Balenciaga tuto legendární poválečnou renesanci znovu oživuje, v doprovodu filmových záběrů fotografa Toma Kublina z raných přehlídek šedesátých let.

Od salónu k městu

Druhá část výstavy sleduje období, kdy se módní přehlídky s nástupem prêt-à-porter přesunuly ze salonů do měst a propojily se se subkulturami. V roce 1958 pozvala značka Chloé hosty do pařížské kavárny Café de Flore. Návrháři jako Courrèges a Paco Rabanne experimentovali s prostorem a pohybem, zatímco Kenzo proměnil své přehlídky v taneční večírky. Legendární je Battle of Versailles – módní souboj francouzských a amerických návrhářů z roku 1973, který znamenal průlom americké módy na mezinárodní scénu. Černošské modelky jako Pat Cleveland proměnily tehdy zažitý obraz mola a módní přehlídky se staly platformou společenské změny. Význam získaly také pozvánky na přehlídky, které se staly nedílnou součástí celkové inscenace.

S nástupem supermodelek v 90. letech získaly módní přehlídky celosvětovou viditelnost. Legendární přehlídka Versace (podzim/zima 1991), v níž Cindy Crawford, Naomi Campbell, Linda Evangelista a Christy Turlington společně zpívaly hit George Michaela Freedom, se stala symbolem této éry. Filmové záběry ukazují nový ideál těla, který tyto modelky ztělesňovaly – silný, sebevědomý a s nezaměnitelným glamour nádechem. Objevují se i kritické reflexe komercializace a tlaku na výkon: film Willama Kleina „Who Are You, Polly Maggoo?“ (1966) ironicky komentuje slávu i úzkosti modelky, zatímco performance „Models Never Talk“ dává modelkám hlas k popisu jejich chůze a póz.

Spektákl a dekonstrukce

Třetí část výstavy začíná přelomem tisíciletí, kdy se módní přehlídky staly velkolepými mediálními událostmi s rostoucími rozpočty a vlivem módních korporací jako LVMH či Kering. Karl Lagerfeld stanovil nová měřítka s přehlídkami značky Chanel v pařížském Grand Palais – od dokonale inscenovaného supermarketu přes start rakety až po pochod demonstrantů na repliku pařížského bulváru. Originální rekvizity a modely scén z přehlídek Supermarket Show (podzim/zima 2014/15) a Rocket Show (podzim/zima 2017/18) ilustrují opulentnost těchto produkcí.

Současně jiní návrháři zvolili radikální dekonstrukci: na legendární přehlídce Alexander McQueen No.13 (jaro/léto 1999) nastříkaly dva průmyslové roboty barvu na šaty přímo na mole; Viktor & Rolf zase postupně oblékali modelku do devíti vrstev během přehlídky Russian Doll (podzim 1999). Martin Margiela přesunul prezentace do prázdných nemocnic, parkovišť nebo opuštěných pozemků. Na výstavě je k vidění originální model z kolekce jaro/léto 2006 se stopami barvy z náhrdelníku z ledových kostek, který se během přehlídky rozpouštěl, i textilní koberec se stopami obarvených podrážek modelek z přehlídky jaro/léto 1989.

Digitální éra a návrat živého prožitku

Čtvrtý sál se věnuje nedávné minulosti. Ještě před rokem 2020 se módní přehlídky stále více orientovaly na digitální dopad, pandemie COVID-19 však tento vývoj výrazně urychlila. Dior představil mini kolekci v domečku pro panenky ve filmu The Dior Myth (podzim/zima 2020), Loewe poslal „Show in a Box“ (jaro/léto 2021) a Balenciaga spolupracovala s Mattem Groeningem na epizodě The Simpsons (jaro/léto 2022), v níž se postavy procházejí po přehlídkovém mole.
Módní domy i návrháři čím dál častěji zapojují do přehlídek umělce a choreografy: Issey Miyake uvedl performance One Minute Sculptures od Erwina Wurma (jaro/léto 2025), Sharon Eyal vytvořila taneční vystoupení pro přehlídku Dior (jaro/léto 2019) – na výstavě je k vidění originální kostým navržený Marií Grazií Chiuri pro tanečnici.

Současné přehlídky často využívají lidské tělo jako prostředek pro politické a společenské výpovědi. Rick Owens nechal ženy nést jiné ženy (jaro/léto 2016), zatímco Alessandro Michele u Gucci (podzim/zima 2018) odkázal na feministický manifest Cyborg Manifesto Donny Haraway v prostředí futuristického operačního sálu. Na přehlídce Balenciaga Parliament (jaro/léto 2020) – prezentované na výstavě prostřednictvím architektonického modelu a impozantních šatů – byly některým modelkám aplikovány obličejové protézy, čímž přehlídka zpochybňovala ideály krásy v době sociálních médií.
Blízký vztah mezi módní přehlídkou a architekturou dokládá dlouhodobá spolupráce Studia OMA architekta Rema Koolhaase se značkou Prada, trvající více než 25 let. K vidění je také „skyline“ bunda navržená Virgilem Ablohem, inspirovaná ikonickými mrakodrapy, poprvé představená v prostředí odkazujícím k Miesi van der Rohe během přehlídky Louis Vuitton menswear podzim/zima 2021/22.

Scénografie čtvrtého sálu využívá prvky z minulých módních přehlídek, zapůjčené milánskou firmou Spazio META, čímž komentuje spotřební povahu módního průmyslu. Rychlý návrat k živým inscenacím po pandemii dokládá trvalý význam živého prožitku – i v digitální éře. Zatímco obrazy dnes obíhají svět v reálném čase, módní přehlídky si uchovávají svou kulturní váhu právě skrze přímý zážitek – se všemi svými mýty, rituály a kódy – jako významné umělecké události a zrcadla společnosti.

Součástí výstavy je také bohatě ilustrovaný katalog navržený jako encyklopedie A–Z módní přehlídky, s příspěvky modelky Małgosie Bela, zvukového designéra Michela Gauberta, nákupčího Andrease Murkudise a odborníků, mezi nimiž nechybí Caroline Evans, Cathy Horyn a Valerie Steele.

Obecné informace

Název výstavy:                    Catwalk: The Art of the Fashion Show

Trvání:                                18. října 2025 – 15. února 2026

Kurátoři:                    Jochen Eisenbrand, Katharina Krawczyk (Vitra Design Museum)

Kirsty Hassard, Svetlana Panova (V&A Dundee)