Silvestr, jak ho známe dnes, je směsicí historie, legend a moderních zvyků. Připadá na 31. prosince, den spojený se jménem papeže Silvestra I., který zemřel právě v tento den roku 335. Původně šlo o církevní připomínku významného muže, jehož pontifikát uzavřel období pronásledování křesťanů a otevřel cestu jejich plnému uznání v Římské říši. Postupem staletí se však vzpomínka na Silvestra proměnila v čistě světskou oslavu konce roku.

Silvestr I. vedl církev více než dvě desetiletí a později byl uctěn jako svatý. V legendách vystupuje jako moudrý rádce i zázračný léčitel – právě jemu měl císař Konstantin Veliký vděčit za uzdravení z lepry i za svůj křest. Tyto příběhy se staly základem slavného spisu známého jako Konstantinova donace, který popisuje údajné předání světské moci papežům. Ačkoli byl později odhalen jako středověký falsifikát, ovlivnil evropské dějiny na dlouhá staletí.

Jméno Silvestr má latinský původ a znamená „muž z lesa“. Do českého kalendáře se dostalo právě díky papeži, jehož památka připadá na poslední den roku. Z původně duchovního dne se však postupně stal čas veselí, bilancování a očekávání. Zatímco dříve lidé trávili konec roku v tichu a modlitbě, moderní Silvestr patří ohňostrojům, společenským setkáním a půlnočním přípitkům.

Dnešní oslavy jsou tak spojením starých symbolů a nových tradic. Připomínají konec jednoho cyklu, začátek dalšího a věčnou lidskou touhu věřit, že s novým rokem přichází i nová šance.

lž/red