Rok 2026 může být pro české uhlí zlomový. Podle některých predikcí se má výroba elektřiny z uhlí stát definitivně nerentabilní. Cena emisní povolenky EU ETS v druhé polovině loňského roku výrazně posílila (přibližně o 15 eur), a tlak na fosilní zdroje dál roste. Přesto uhlí ČEZu zatím vydělává, byť meziročně zhruba o dvě třetiny méně. Ze zásadních aktiv skupiny Sev.en Pavla Tykače je aktuálně v minusu pouze elektrárna Chvaletice.

Hrozí vypínání uhelných elektráren?

Tykač nedávno pohrozil, že v prosinci 2026 může odstavit Chvaletice, Počerady i teplárnu Kladno. Je však třeba připomenout, že Počerady a Chvaletice dohromady pokrývají přibližně sedminu roční výroby elektřiny v Česku a kladenské teplárny jsou pro region nenahraditelné. Vypnout se tedy nebude nic, co je pro bezpečný provoz elektrizační soustavy nezbytné.

Zda do této kategorie uhelné zdroje Sev.en skutečně spadají, určí odborné posouzení provozovatele přenosové soustavy ČEPS, které právě začíná. Pokud by některé elektrárny byly vyhodnoceny jako potřebné, mohou skončit v režimu nařízeného provozu s garantovaným „přiměřeným ziskem“. To by znamenalo jediné: ztrátovost uhelné výroby by se dorovnávala z veřejných peněz v zemi, která už nyní patří k evropským rekordmanům v cenách energií.

O tom, zda a v jaké míře bude stát podnikání skupiny Sev.en dotovat, mají rozhodnout úřady. Tykač však téma úspěšně politizuje a v nové vládě má zjevně své zastánce.

Sázka na plyn

Útlum uhlí je nevyhnutelný a česká energetika se připravuje na přechod k plynu. Státní podpora vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), která měla tento trend urychlit, však v únoru končí. Mezi projekty, které ještě podporu získaly, patří největší paroplynová teplárna v Česku, ČEZ ji začne stavět příští rok v Mělníku.

Polostátní ČEZ bude v roce 2026 pokračovat ve zprovozňování nových plynových kotlů a v přípravě dalších projektů, například modernizace kogenerační elektrárny Ledvice či teplárny Trmice. Otazník visí nad menšími kogeneračními jednotkami, na které nově dopadne systém ETS 2 a jejichž ekonomika může být výrazně zasažena.

Další kroky k úsporám

Rok 2026 bude také klíčový pro přípravu implementace směrnice EPBD IV, která zpřísňuje energetické standardy budov s cílem dosáhnout dekarbonizace do roku 2050. Ministerstvo průmyslu a obchodu nyní řeší podobu nových standardů ZEB/ZEBRA i reformu Průkazů energetické náročnosti budov.

Od 1. ledna začnou pro města, obce a další veřejné instituce platit nové limity spotřeby energie. Po jejich překročení budou muset absolvovat pravidelné energetické audity nebo zavést systém hospodaření s energií podle normy ISO 50001. Současně však budou moci čerpat miliardu korun z Modernizačního fondu v programu KOMUNERG, určeném na rozvoj komunitní energetiky.

Energetické modernizace se v Česku daří realizovat i díky modelu EPC, tedy splácení investic z budoucích garantovaných úspor. Komplexnější projekty kombinují EPC s dotacemi, například z výzvy ENERGov. Tuto podporu je nutné udržet, navzdory nápadům ministra průmyslu Karla Havlíčka, jak s výnosy z povolenek naložit. Jeho i Vojtěchova účast na nedávné oborové konferenci však naznačuje, že nová vláda význam úspor chápe a bude je podporovat.

Kdo zaplatí POZE

V roce 2026 má jít na údržbu a rozvoj přenosové a distribuční sítě 44 miliard korun. Část těchto investic byla dosud hrazena prostřednictvím POZE, podpory obnovitelných zdrojů energie, v regulované složce cen energií. Nová vláda však hned na svém prvním zasedání rozhodla, že POZE převezme stát. Z rozpočtu tak bude muset vyčlenit zhruba 17 miliard korun.

Pro domácnosti to znamená snížení regulované části záloh za elektřinu o zhruba 15 procent. Pro firmy je pokles ještě výraznější: 21 procent u vysokého a 34 procent u velmi vysokého napětí. Ačkoliv jde o nákladné opatření, mělo by zvýšit konkurenceschopnost českého průmyslu.

Spornější je plán ministra Havlíčka financovat investice do sítí z Modernizačního fondu, ten však na údržbu sítí využít nelze. Česko si bude muset v Bruselu vyjednat výjimku. Navíc jde o projekty s dlouhým horizontem, takže dopad na regulovanou složku cen by byl patrný až za řadu let. Logičtější se jeví německý model přímého dotování silové složky ceny elektřiny.

ČEZ, n.p.?

ČEZ má být investorem dvou nových jaderných bloků v Dukovanech a do konce dekády se má rozhodnout i o plánovaných blocích 3 a 4 v Temelíně. To může být příliš velké sousto i pro firmu velikosti ČEZu, bez ohledu na státní garance. Soukromí akcionáři se do takového projektu pravděpodobně nepohrnou, pokud ovšem stát nevykoupí zbývajících 30,2 procent společnosti.

Zastáncem úplného zestátnění je ministr Havlíček, který argumentuje potřebou větší kontroly nad energetikou. Jeho tvrzení, že zestátnění sníží ceny energií, však odborníci odmítají. Stát už nyní ČEZ fakticky ovládá prostřednictvím ministra financí a svých zástupců v dozorčí radě. Ve společnosti Elektrárna Dukovany II, která má výstavbu nových bloků na starosti, drží dokonce 80 procent.

Rok 2026 ukáže, zda byly předvolební sliby myšleny vážně. Na stole se může objevit i návrh na rozdělení skupiny, například privatizace ČEZ Distribuce či ČEZ ESCO.