Děti se vrátily po Vánocích do škol, znovu se zapojují do kolektivních aktivit, sportují v tělocvičnách, jezdí na školní výlety nebo prostě jen dovádějí o přestávkách. S tím však roste i riziko drobných i vážnějších úrazů. Je proto dobré vědět, kdo nese odpovědnost, když se dítě zraní ve škole, a jakou roli v tom hraje pojištění.

Zlomená ruka nebo vyvrtnutý kotník? Rodiče i učitelé vědí, že úrazy se zkrátka stávají. Zdraví dítěte je vždy na prvním místě, hned poté ale přichází otázka: kdo co zaplatí? Samotnou léčbu hradí zdravotní pojišťovna dítěte, některé nadstandardní výdaje, například lepší ortézu nebo nadstandardní pokoj, však mohou jít za rodiči. Pokud se prokáže, že jde o školní úraz, odškodné vyplácí škola či její zřizovatel. V ostatních případech pomůže úrazové pojištění dítěte.

Co je a co není školní úraz?

Podle údajů České školní inspekce dojde ročně k přibližně 30 tisícům školních úrazů. Aby bylo možné žádat odškodnění, je nutné určit, zda se skutečně jedná o školní úraz. Tím je zranění, které se stane při vzdělávání nebo při akcích pořádaných školou, například při tělocviku, na výletech, exkurzích či jiných aktivitách organizovaných školou. Pokud se dítě zraní cestou ze školy domů, o školní úraz už nejde.

Kdo nese odpovědnost?

Za bezpečnost dětí při školních činnostech odpovídá škola nebo její zřizovatel. Jejich povinností je zajistit bezpečné prostředí a dostatečný dozor. Přesto mohou nastat situace, kdy i přes veškerou snahu dojde k úrazu, třeba kvůli chvilkové nepozornosti nebo prosté nemožnosti mít všechny děti neustále pod dohledem.

U mateřských, základních i středních škol platí tzv. objektivní odpovědnost. To znamená, že škola odpovídá za úraz, i když nepochybila. Stačí, že se úraz stal v rámci výuky nebo jiné školní činnosti, a škola musí poskytnout odškodnění.

„Většina škol má proto sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou žákům, takže náhradu nemusí hradit z vlastního rozpočtu,“ uvádí Andrea Brádlerová z online pojišťovací služby Rixo.cz.

Každá škola musí vést knihu úrazů, do které se zapisují všechny případy. Tento záznam je klíčový pro uplatnění nároku na odškodnění. Učitelé mají povinnost okamžitě informovat rodiče a v závažnějších případech také Policii ČR a Českou školní inspekci.

Odškodnění se obvykle skládá z bolestného, nákladů na léčbu, cestovného k lékařům či rehabilitacím a případně i z náhrad za trvalé následky. Výše bolestného se stanovuje podle bodového systému, proto je důležité mít kompletní zdravotní dokumentaci.

Proč se vyplatí mít i vlastní pojištění?

Pojištění odpovědnosti je pro školy zásadní, ale rodiče by měli zvážit i vlastní úrazové pojištění dítěte. Školní pojistka totiž nemusí pokrýt vše.

Pokud má dítě sjednané úrazové pojištění, mohou rodiče žádat o plnění přímo u své pojišťovny. To však neznamená, že by škola byla zbavena odpovědnosti – náhradu za školní úraz poskytuje škola (resp. její pojišťovna). Pokud je dítě pojištěno i individuálně, lze obvykle čerpat plnění z obou zdrojů.

„Rodiče často netuší, že při školním úrazu mohou získat odškodnění nejen od školy, ale i z vlastní úrazové pojistky dítěte. Tyto zdroje se nevylučují, naopak je možné je kombinovat,“ vysvětluje Andrea Brádlerová.

Úrazové pojištění lze sjednat od narození dítěte a většina pojišťoven krytí poskytuje až do 25 let. Rychlost vyplácení se liší podle typu pojistného plnění, krátkodobá rizika bývají vyplacena rychle, u trvalých následků se čeká na ustálení zdravotního stavu.

Nejen úrazy: děti mohou způsobit i škodu na majetku

Školní prostředí je plné energie a nečekaných situací. Kromě úrazů hrozí i škody na majetku, a to od poškození školního vybavení po rozbití věcí spolužáků. Ani v těchto případech však rodiče nemusí platit ze svého.

„Kromě úrazového pojištění se vyplatí i pojištění odpovědnosti celé rodiny, lidově ‚pojištění na blbost‘. Kryje situace, kdy dítě neúmyslně způsobí škodu, například rozbije okno, poškodí lavici nebo omylem zničí spolužákův mobil,“ doplňuje Brádlerová.

Rozsah krytí i cena se u jednotlivých pojišťoven liší, proto se vyplatí nabídky pečlivě porovnat.