Česko se propadá k historickému minimu. Aktuální data ukazují, že po zhruba 84 tisících narozených dětí v roce 2024 následoval v roce 2025 další pokles, počet novorozenců se pohyboval kolem 77 tisíc. Současně se mateřství posouvá do vyššího věku: ženy mají první dítě v průměru kolem 29 let a přibývá prvorodiček po 35. roce. Co tento vývoj ovlivňuje? A jak na něj reaguje moderní prenatální péče, která dokáže těhotenství sledovat přesněji a přizpůsobit péči individuálním potřebám?

V roce 2024 se v Česku narodilo přibližně 84 tisíc dětí, což oproti roku 2017 představuje pokles o více než čtvrtinu. Ani loňský rok trend nezvrátil podle prvních údajů se počet narozených dětí propadl k dalšímu minimu, přibližně na 77 tisíc. Jde o dlouhodobý vývoj, který sledujeme už od počátku 20. století. Na jednu ženu dnes připadá méně než jedno a půl dítěte, tedy méně, než by bylo potřeba k přirozenému udržení populace bez dalšího stárnutí.

Za nižší porodností stojí kombinace faktorů. Významnou roli hraje ekonomická nejistota, obtížná dostupnost bydlení i skutečnost, že do věku typického pro zakládání rodiny vstupují populačně slabší ročníky. Mění se také životní styl mladších generací, vzdělání, pracovní stabilita i dlouhodobé vztahy přicházejí později.

„Z pohledu lékařské praxe je zřejmé, že odkládání rodičovství není impulzivní nebo lehkovážné rozhodnutí. Většina žen přichází s velmi racionálními důvody a snahou vytvořit pro dítě stabilní zázemí,“ říká gynekoložka MUDr. Barbora Fučeková z centra prenatální péče a genetiky PRENET.

První dítě po třicítce

S poklesem porodnosti úzce souvisí i rostoucí věk žen při narození prvního dítěte. Průměr se dnes pohybuje kolem 29 let a přibývá žen, které se matkami poprvé stávají po pětatřicátém roce. Nejde o českou výjimku, ale o trend patrný napříč Evropou.

Vyšší věk matky přináší určité biologické změny – s přibývajícími roky klesá pravděpodobnost spontánního otěhotnění a mírně se zvyšuje riziko některých genetických či vývojových odchylek. To však neznamená, že pozdější těhotenství musí být problematické.

„Je důležité rozlišovat mezi zvýšeným rizikem a jistotou komplikací. Vyšší věk neznamená, že těhotenství nebude probíhat normálně, ale že je vhodné ho pečlivěji sledovat,“ vysvětluje MUDr. Fučeková. „Právě zde hraje zásadní roli moderní prenatální diagnostika, která dokáže velmi přesně zhodnotit vývoj plodu a včas upozornit na situace, které vyžadují další pozornost.“

Jistota v nejisté době

Klesající porodnost a rostoucí věk matek nejsou jen demografickou výzvou, ale také odrazem změny v přístupu ke zdravotní péči. Moderní prenatální péče dnes zahrnuje pravidelná ultrazvuková vyšetření, biochemické screeningy, genetické testy a ve specifických případech i odběr choriových klků či plodové vody. Důraz se klade na individualizaci, přesnost a otevřenou komunikaci.

„Cílem prenatální péče určitě není rodiče strašit, ale dát jim co nejpřesnější informace. Díky kombinaci vyšetření dnes dokážeme velmi dobře rozlišit, kdy těhotenství probíhá fyziologicky a kdy je vhodné zvolit další kroky. To je důležité zejména pro ženy, které otěhotní později a často mají větší obavy o zdraví dítěte,“ říká MUDr. Fučeková a dodává: „Pozdější mateřství je dnes realitou. Pokud je doprovázeno kvalitní prenatální péčí a dostupnou diagnostikou, mohou i starší prvorodičky prožít těhotenství s pocitem jistoty a přivést na svět zdravé dítě.“