Česká mediální krajina se na první pohled může zdát pestrá a otevřená. Tituly různých žánrů, široká nabídka online médií, silná veřejnoprávní sféra. Pod povrchem se však odehrává proměna, která zásadně ovlivňuje podobu české žurnalistiky. Koncentrace vlastnictví a rostoucí propojení médií s ekonomickou a politickou mocí stále posiluje.

Na tento trend upozorňuje nový Country Report 2025, který vznikl v rámci mezinárodního projektu Euromedia Ownership Monitor (EurOMo). Českou část zpracoval mediální výzkumník Štěpán Šanda ve spolupráci s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky. Výsledkem je dosud nejkomplexnější mapa vlastnických struktur českých médií.

Otevřená krajina, skrytá rizika

Podle reportu zůstává české mediální prostředí formálně otevřené, neexistují zde přímé zásahy státu do obsahu, cenzura ani systémové omezování novinářské práce. To však neznamená, že je žurnalistika bez rizik.

Hlavní hrozbou se stává dlouhodobý strukturální tlak, který oslabuje pluralitu a nezávislost médií. Ten nevzniká zvenčí, ale zevnitř, z vlastnických vztahů, ekonomických zájmů a koncentrace moci.

Report upozorňuje, že většinu klíčových médií vlastní domácí miliardáři, jejichž hlavní podnikání leží mimo mediální sektor. Média tak často fungují jako součást širších holdingů, kde mohou sloužit k posilování reputace, ovlivňování veřejné debaty nebo ochraně ekonomických zájmů.

Další odborný pohled: ekonomický tlak a role veřejnoprávních médií

K tématu se dlouhodobě vyjadřují i další odborníci. Mediální analytici upozorňují, že kromě vlastnické koncentrace hraje zásadní roli také ekonomická zranitelnost redakcí. Mediální expertka Barbora Osvaldová (dlouholetá pedagožka žurnalistiky a analytička mediální etiky) opakovaně upozorňuje, že finanční tlak může být stejně nebezpečný jako politický: „Redakce, které bojují o přežití, jsou mnohem náchylnější k tomu, aby ustupovaly tlaku inzerentů nebo vlastníků. Ekonomická nejistota je jedním z největších nepřiznaných rizik pro nezávislou žurnalistiku.“ (citováno z rozhovorů a veřejných vystoupení Barbory Osvaldové, FSV UK)

Další perspektivu přidávají Reportéři bez hranic (RSF), kteří ve své výroční zprávě dlouhodobě upozorňují na to, že vlastnická koncentrace je jedním z hlavních rizik pro mediální pluralitu v Evropě: „Koncentrace mediálního vlastnictví v rukou několika ekonomických skupin představuje strukturální hrozbu pro nezávislost redakcí. Vliv vlastníků se často neprojevuje přímými zásahy, ale jemným, dlouhodobým tlakem na agendu a tón zpravodajství.“ (zdroj: Reporters Without Borders – World Press Freedom Index, komentář k regionu Evropa)

Tento pohled doplňuje i širší evropská debata o roli veřejnoprávních médií. Podle řady analytiků jsou právě ona jedním z mála stabilních pilířů, které mohou vyvažovat tlak komerčních vlastníků. Zároveň však čelí politickým sporům a snahám o ovlivňování.

Vliv bez přímých zásahů

Zjištění reportu ukazují, že riziko nespočívá v tom, že by vlastníci redakcím diktovali konkrétní články. Problém je sofiistikovanější, avšak o to nebezpečnější.

Vliv se může projevovat například:

• nastavováním agendy, tedy tím, o čem se píše a o čem ne
• výběrem témat, která jsou pro vlastníka citlivá nebo naopak výhodná
• tlakem na redakční kulturu, například preferencí méně konfliktního obsahu
• personální politikou, která může ovlivnit směřování redakce
• využíváním médií k posilování ekonomických či ideologických zájmů

Takové působení bývá téměř neviditelné, jen v jemných náznacích, a právě tím dokáže dlouhodobě a nenápadně formovat veřejnou debatu i důvěru v média. Jde o vliv sotva postřehnutelný, který snadno uniká pozornosti, ale o to účinněji v čase utváří podobu mediálního prostoru.

Transparentnost jako základ důvěry

Jedním z klíčových problémů je podle autorů reportu nedostatečná dostupnost informací o skutečných vlastnících médií. Česká republika nemá vlastní veřejnou databázi mediálního vlastnictví, a situaci navíc zkomplikovalo omezení přístupu do Evidence skutečných majitelů, které platí od prosince 2025.

„Pokud tyto informace nebudou veřejnosti snadno dostupné, může se dál prohlubovat nedůvěra vůči médiím, které však ve stále nejistějším světě potřebujeme,“ upozorňuje Štěpán Šanda. Právě proto může být EurOMo důležitým nástrojem. Nabízí veřejnou databázi media-ownership.eu, která umožňuje dohledat vlastníky médií napříč Evropou a porovnat rizika v jednotlivých zemích.

Česká žurnalistika mezi byznysem a veřejným zájmem

Česká média se tak ocitají v paradoxní situaci. Na jedné straně mají relativně svobodné prostředí, na druhé straně čelí tlaku vlastníků, ekonomickým nejistotám a klesající důvěře veřejnosti. To vše v době, kdy je kvalitní žurnalistika pro společnost zásadní počínaje ověřováním informací až po kontrolu moci.

Budoucnost české žurnalistiky tak bude záviset především na tom, zda se podaří posílit transparentnost, pluralitu a nezávislost, ale také na tom, zda veřejnost bude mít přístup k informacím, kdo média vlastní a jaké zájmy mohou jejich obsah ovlivňovat.

Lenka Žáčková