Často se setkáváme s mylným tvrzením, že pravěcí lidé jedli jen párkrát týdně a hladovění bylo jejich každodenní realitou. Antropologie ale ukazuje jiný obraz: člověk doby kamenné nehladověl trvale, pokud žil v prostředí bohatém na zdroje. Jeho stravování bylo nepravidelné, ale nikoli zoufalé. Bylo přirozené, intuitivní a pevně spojené s rytmem přírody.

Hostina, nebo téměř nic

Lovci a sběrači jedli tehdy, když měli co. V obdobích hojnosti – po úspěšném lovu, v čase zralých plodů nebo v krajinách bohatých na ryby – mohli jíst i několikrát denně. V příznivých podmínkách nebyl hlad každodenní zkušeností, ale spíše občasnou epizodou.

Když se však nedařilo, přišla na řadu skromnost. Někdy jedli jen jednou denně, jindy přežívali na bobulích, koříncích či ořeších. A občas, zejména v zimě nebo v nehostinných oblastech, téměř nejedli vůbec. Antropologové tento rytmus popisují jako přirozené střídání „hostiny a půstu“.

Sběračky jedly častěji, lovci ve vlnách

Denní režim se lišil i uvnitř tlupy. Sběračské skupiny, často ženy a děti, měly přístup k drobným zdrojům potravy, kterým byl hmyz, vejce a plody. Jedly tedy průběžně, v malých dávkách. Lovci fungovali ve větších intervalech. Lov byl energeticky náročný a ne vždy úspěšný. Po úlovku následovala velká hostina, po neúspěchu období střídmosti.

Antropologické zajímavosti, které mění pohled na pravěké stravování

1) Nepravidelnost jako motor evoluce

Jedna z teorií říká, že právě nepravidelný přísun potravy přispěl k rozvoji lidského mozku. Plánování, paměť, spolupráce při lovu i improvizace v době nedostatku, a to vše posilovalo kognitivní schopnosti.

2) Oheň změnil všechno

Když se lidé naučili vařit, získali z potravy více energie. Vařená strava je měkčí, lépe stravitelná a umožnila zmenšení čelistí i trávicího traktu. Antropolog Richard Wrangham to shrnuje slovy: „Vaření nás udělalo lidmi.“

3) Pravěcí lidé byli oportunisté – jedli téměř vše

Strava byla pestrá a závislá na regionu:

• maso a orgány zvířat
• ryby a měkkýši
• hmyz
• plody, semena, ořechy
• kořínky, hlízy
• med

Med byl mimochodem jednou z nejenergetičtějších složek stravy a lovci ho vyhledávali s překvapivou vytrvalostí.

4) Svačiny jako náhodné nálezy

Moderní koncept svačiny neexistoval. Jídlo se neplánovalo, našlo se, nebo ne. Když narazili na keř plný plodů, jedli. Když našli mraveniště, jedli. Když ulovili zvíře, jedli všichni.

5) Pohyb před jídlem byl normou

• Pravěcí lidé se nejdřív hýbali, až pak jedli.
• Hlad byl signálem k aktivitě, ne k odpočinku.
• To je přesný opak dnešního životního stylu.

Rytmus, který jsme ztratili

Moderní koncept snídaně, oběda a večeře vznikl až s usedlým zemědělstvím. Teprve tehdy se jídlo stalo pravidelnou součástí dne a společenským rituálem.

Pravěký člověk však žil jinak. Jeho stravování bylo intuitivní, přirozené a hluboce propojené s okolním světem. Jak říká antropolog Herman Pontzer: „Naše těla jsou navržena pro svět, který už neexistuje.“

A právě tato věta vystihuje vše. Pravěcí lidé nejedli podle hodin. Jedli podle života.

Lenka Žáčková