Velikonoce jsou ve své podstatě svátkem jara a nového života. Pro křesťany však představují především tajemství smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista, události, které tvoří samotné jádro křesťanské víry. Postní doba, která Velikonocím předchází, má dvojí význam: pro katechumeny je završující přípravou na křest, pro ostatní věřící pak obdobím duchovní obnovy a přípravy na obnovu křestních slibů. Už v rané církvi byli katechumeni ti, kdo byli osobně vyučováni v učení apoštolů a postupně uváděni do života církve.

Zelený čtvrtek

Zeleným čtvrtkem začíná tzv. velikonoční triduum, třídenní období, které vrcholí slavností Zmrtvýchvstání. Název „zelený“ je výsledkem jazykové přesmyčky: původní německé Greindonnerstag („lkavý čtvrtek“) se časem změnilo na Gründonnerstag („zelený čtvrtek“).

Dopoledne se v katedrálách scházejí kněží se svými biskupy, aby obnovili své kněžské sliby. Při této příležitosti se světí posvátné oleje - křižmo, olej katechumenů a olej nemocných, které se pak používají po celý rok při udílení svátostí.

Večer se ve farnostech slaví obřad připomínající hlavní události tohoto dne:

1. Ježíšovu poslední večeři, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje eucharistii. Liturgie připomíná také zradu Jidáše.
2. Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho následné zajetí.

Velký pátek

Velký pátek je dnem hlubokého ticha a soustředění. Podle křesťanské tradice je to den, kdy Ježíš Kristus zemřel na kříži. Patří do Svatého týdne i velikonočního tridua a jeho liturgie je jedinečná: nekoná se mše svatá, ale bohoslužba slova, uctívání kříže a přijímání eucharistie, která byla proměněna předchozího dne.

Věřící zachovávají přísný půst – zdrženlivost od masa a omezení v jídle. Velký pátek není jen připomínkou smrti, ale i pohledem k naději: Kristova smrt má svůj smysl ve vzkříšení, které se blíží.

Bílá sobota

Bílá sobota je druhým dnem tridua a bývá označována jako den ticha. Křesťané prodlévají u Kristova hrobu, rozjímají nad jeho utrpením a smrtí. Až do západu slunce se nekonají žádné liturgické obřady, církev symbolicky mlčí.

Název „Bílá sobota“ pravděpodobně souvisí s bílými křestními rouchy nově pokřtěných, kteří přijímali křest právě o Velikonoční noci.

Velikonoční noc

Po západu slunce začíná velikonoční bdění, největší a nejstarší křesťická slavnost. Je to noc, kdy církev slaví Kristovo vzkříšení. Před mnoha kostely se zapalují velikonoční ohně, symbol Boží lásky, která prosvětluje temnotu.

Součástí vigilie je žehnání ohně a velikonoční svíce – paškálu, bohatá liturgie slova, křty katechumenů a slavení eucharistie. Je to noc radosti, světla a nového začátku.

Velikonoční večeře – tajemství místa

Otázka, kde přesně se nacházela místnost, v níž Ježíš slavil se svými učedníky velikonoční večeři Nové smlouvy, fascinuje věřící i historiky už staletí. Evangelia však místo záměrně nezmiňují, Ježíš chtěl, aby zůstalo skryté.

Jedinou nápovědou je jeho pokyn: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody“ (Lk 22,10). Tento detail odkazuje na oblast u rybníka Šíloach, odkud se čerpala voda pro přípravu velikonoční večeře.

Archeologické nálezy starých schodů, objevené v posledních desetiletích, vedou právě z okolí Šíloachu do jihozápadní části starého Horního Města, kde se dnes nachází tradičně uctívané místo večeřadla.

Zdroje:
Velikonoce: informace, tradice, současnost; Wikipedie
Velikonoční večeře: z knihy Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakladatelství

Lenka Žáčková