Příběh pátera Františka Ferdy patří k těm, které se vryjí hluboko do paměti lidí i do krajiny samotné. Narodil se 31. března 1915 v Dražkovicích u Spáleného Poříčí, a právě tento kout západních Čech formoval jeho citlivost, vztah k přírodě i pozdější pověst léčitele, který dokázal pomoci tam, kde si už nikdo nevěděl rady.

Dětství ve Spáleném Poříčí: kořeny, které určily celý život

František vyrůstal na statku, kde jeho otec pracoval jako šafář. Byl obklopený přírodou, zvířaty, rytmem venkovského života. Už tehdy se zajímal o byliny, léčivé rostliny a jejich účinky. Zároveň byl hudebně nadaný: hrál na trubku, zakládal malé soubory, vystupoval. Hudba a příroda se mu staly dvěma tichými průvodci, kteří ho provázeli i v nejtěžších obdobích.

Cesta ke kněžství a první působení

Po studiích na arcibiskupském gymnáziu a bohoslovecké fakultě byl v roce 1939 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Mýtě, Petrovicích a Nechvalicích. Už tehdy se snažil spojovat duchovní službu s pomocí nemocným. Znal léčivé rostliny, přírodní postupy a věřil, že tělo i duše spolu komunikují.

Zatčení, vězení a probuzení mimořádných schopností

Po nástupu komunistického režimu byl v roce 1951 zatčen a odsouzen ve vykonstruovaném procesu. Prošel věznicemi v Ostravě, Opavě, na Mírově, v Jáchymově, Leopoldově, Valdicích i na Borech. Právě tam se podle svědectví spoluvězňů začaly naplno projevovat jeho neobvyklé diagnostické schopnosti. Tvrdil, že dokáže „navázat spojení“ s člověkem a určit příčinu nemoci pouhým soustředěním.

Návrat do života a služba lidem

Po propuštění v roce 1960 pracoval jako dělník v plzeňském pivovaru. Teprve v roce 1969 získal státní souhlas k duchovní službě a působil u řeholních sester v Újezdci u Klatov. Později se přestěhoval do Sušice, kde se naplno věnoval léčitelství. Před jeho domem stávaly fronty lidí, mezi kterými nebylo těžké objevit umělce ani komunistické funkcionáře. Jeho rady byly jednoduché, často založené na bylinkách, cibuli, česneku či křenové placce. A přesto pomáhal.

Spálené Poříčí: město, které na svého rodáka nezapomnělo

Ačkoli většinu života prožil jinde, Spálené Poříčí zůstalo jeho domovem v srdci. Město si svého rodáka dodnes připomíná:

• pamětní deskou na domě s pečovatelskou službou, který nese jeho jméno,
• další deskou na budově fary,
• a především živou pamětí místních, kteří jeho příběh předávají dál.

Jeho životní dráha je příběhem nezdolnosti. Příběhem člověka, kterého režim nezlomil, a který dokázal pomáhat i těm, kdo ho kdysi pronásledovali.

Odkaz, který přetrval

Páter Ferda zemřel 7. července 1991 v Sušici. Na jeho pohřeb přišly stovky lidí. V roce 2025 mu Ministerstvo obrany ČR udělilo in memoriam status účastníka odboje a odporu proti komunismu, jako uznání jeho statečnosti v době nesvobody.

Jeho odkaz dnes žije nejen v pamětních deskách, ale i v příbězích těch, kterým pomohl. A také v atmosféře Spáleného Poříčí, kde se stále připomíná, že i malý venkovský statek může být kolébkou velkých lidských příběhů.

Článek inspirovaný historickými zdroji a regionální pamětí

Foto: Wikimedia Commons, autor neuveden, CC BY-SA 4.0

Lenka Žáčková