Hantavirus nepatří mezi exotické hrozby z druhého konce světa. Je doma i u nás, v českých lesích, na půdách starých chalup a v místech, kde se potkává člověk s drobnými hlodavci. Přestože většina infekcí proběhne mírně nebo zcela bez povšimnutí, některé mohou vyvolat závažné onemocnění, které zasáhne ledviny nebo dýchací systém. A právě proto se o hantaviru začíná mluvit stále častěji.

Co hantavirus způsobuje a jak se přenáší

Hantaviry jsou RNA viry z čeledi Hantaviridae, které se pevně vážou na své přirozené hostitele, tedy drobné hlodavce. Ti virus vylučují močí, trusem a slinami, sami však zůstávají bez příznaků. Člověk se nakazí nejčastěji vdechnutím prachu, který obsahuje mikroskopické částice jejich výměšků. Rizikové jsou proto situace, kdy se uklízí staré sklepy, půdy, chaty nebo sklady, případně pobyt v přírodě v místech s vysokou populací hlodavců.

V Evropě způsobují hantaviry především hemoragickou horečku s renálním syndromem (HFRS). Nejčastějším původcem je virus Puumala, který vyvolává mírnější formu onemocnění známou jako nephropathia epidemica. Závažnější průběhy jsou spojeny s virem Dobrava, jehož úmrtnost může dosahovat až 10 %.

Inkubační doba se pohybuje kolem tří týdnů. Onemocnění začíná horečkou, bolestmi svalů a celkovou únavou, později se může přidat zvracení, bolesti beder a známky selhávání ledvin. Vzácně se vyskytuje i plicní forma, která je typická spíše pro Ameriku.

Hantavirus v České republice: nenápadný, ale přítomný

Ačkoli se o hantaviru v Česku příliš nemluví, jeho výskyt je dlouhodobě potvrzený. Nejčastěji se objevuje v Moravskoslezském a Jihočeském kraji, kde žijí jeho hlavní přenašeči – norníci a myšice. Každoročně se u nás diagnostikuje přibližně 10 až 15 případů, ale odborníci upozorňují, že skutečný počet může být vyšší, protože mírné infekce často zůstanou nerozpoznané.

Podle dat Státního zdravotního ústavu bylo od roku 2018 do května 2026 v Česku hlášeno 71 případů hemoragické horečky s renálním syndromem a 2 případy plicního syndromu. Žádný z nich neskončil úmrtím.

Historie hantaviru a české stopy

Hantavirus byl poprvé popsán během korejské války v 50. letech, kdy onemocněly tisíce vojáků. Tehdy se mu říkalo „korejská hemoragická horečka“. Až později se zjistilo, že původcem je virus přenášený hlodavci.

V českém prostředí se hantaviry začaly systematicky sledovat až po roce 1989, kdy se otevřely možnosti mezinárodní spolupráce a moderní diagnostiky. Postupně se potvrdilo, že v našich lesích se vyskytují především viry Puumala, Dobrava/Belgrade a Tula, které jsou typické pro střední Evropu.

Zajímavostí je, že české laboratoře patří mezi evropské pracoviště, která dlouhodobě monitorují výskyt viru Tula – hantaviru, který se vyskytuje u hrabošů a obvykle způsobuje jen velmi mírné infekce. Jeho přítomnost pomohla vědcům lépe pochopit evoluci hantavirů v Evropě.

Proč se o hantaviru mluví právě teď

V roce 2026 se hantavirus dostal do světových médií kvůli prvnímu potvrzenému mezilidskému přenosu na výletní lodi u Antarktidy. Šlo o výjimečný případ, který se týkal jihoamerického viru Andes, nikoli evropských variant. Přesto událost připomněla, že hantaviry nejsou jen „lesní viry“, ale komplexní skupina patogenů, které se vyvíjejí a mohou překvapit.

Jak se chránit

Odborníci doporučují jednoduchá, ale účinná opatření:

•  při úklidu starých prostor větrat a používat respirátor,
•  vyvarovat se zametání na sucho, které zvíří prach,
•  skladovat potraviny tak, aby k nim hlodavci neměli přístup,
•  při pobytu v přírodě dbát na hygienu a nenechávat potraviny volně dostupné.

Specifická léčba ani vakcína zatím neexistují, léčba je symptomatická.

Lenka Žáčková