V Domě kultury v Kroměříži vystavuje v května a červnu své obrazy ostravská malířka Eva Vontorová Fareva. Výstava, jejíž nese název „Skryté děje vymezeného prostoru“, ale nepřináší retrospektivní kolekci, ale tvorbu z posledních dvou let. Vernisáž, která proběhla ve čtvrtek 7. května v 17 hodin, uvedla Romana Blažková a na saxofon zahrála Sára Macková, posluchačka kroměřížské konzervatoře. V rámci zahájení výstavy proběhla malá komentovaná prohlídka stejně jako tombola, kdy dva vylosovaní účastníci získali dvě výtvarná díla od autorky. Mimochodem, přijeli se podívat i výtvarníci z Ostravy, média i filmaři.

Je to pár dní, co byla zahájena vaše výstava Skryté děje vymezeného prostoru. Je to vaše první výstava v Kroměříži?

Ano, je to moje první výstava v Kroměříži a těší mě, že mohu ukázat své práce v tomto krásném městě, kde kultura má své přední místo.

Zajímalo by mě, jestli máte spočítáno, kolik výstav a prezentací máte za sebou? A které byly podle vás ty nejlepší či neúspěšnější?

Pořádám výstavy více než třicet let, od doby, kdy jsem odešla tzv. na volnou nohu. Byl to vlastně můj sen od dětství, zabývat se jen tvořivou a kreativní činností. Samozřejmě to má své klady i zápory, jako vše. Člověk musí mít v sobě větší disciplínu, jinak se lehce sklouzává k neekonomickému nakládání s časem, což mi většina výtvarníků potvrdí. Nejvíce mne však dovede zmobilizovat zájem o moji práci a když vlastně cítíte jakoukoliv kladnou odezvu.

A kolik jsem měla výstav? Tak to opravdu nemám spočítané. Neumím posoudit měřítko úspěchu jednotlivých akcí. Je to také velmi nevyzpytatelné a raději se držím zásady nic moc neočekávat. Třeba poslední výstava proběhla v pivovaru malého městečka Paskov, která mne naprosto dostala svou úspěšností.

Jak byste charakterizovala vaši výstavu a tvorbu. Budou to nové věci anebo průřez tvorby? A čeká návštěvníky třeba i nějaké to překvapení?

Charakteristiku mé výstavy napovídá název Skryté děje vymezeného prostoru. I na malém místě se může dít hodně velkých věcí a dějů, ohraničující jen rozměr plátna. Mým cílem je, aby se divák pozastavil a ty příběhy sám hledal. Jako vodítko je bezesporu název obrazu, který je i pro mne velmi důležitý. Neprezentuji retrospektivní tvorbu, ale současné obrazy, které vzniky v posledních dvou letech.

Zajímalo by mě, jakou technikou tvoříte a co je vaší inspirací?

V současné době tvořím většinou technikou malby akrylem, u které stále nacházím nové a nové cesty jak ve skládání barevnosti, tak struktuře. Je to neskutečně zábavné a překvapující, když ještě k tomu používáte jen špachtli. Vznikají neopakovatelné detaily podle toho, jak s ní pracujete.

A co se týče inspirace, tak ta je všude kolem nás. Stačí se jen dívat. Jsem takový notorický pozorovatel přírody, lidí, dějů, a to vše se snažím přenést na ten „vymezený prostor“, jak uvádím v názvu.

Jaká správná malířka máte určitě svůj ateliér…

Mám neskutečnou výhodu, že žiji na vesnici v domku se zahradou. A právě na ní se nachází ateliér, který není součástí bydlení. Je to samostatný objekt, ze kterého je krásný výhled do polí a kde takzvaně chodím pár metrů do práce. Musím prozradit, že původní obyvatelkou tohoto malého zahradního útočiště byla koza mých prarodičů, byl to prostě chlívek. Potom tam měl děda malou truhlářskou dílnu. Po stavebních úpravách se tam cítím naprosto skvěle i a si proto, že genius locci je ve zdech obsažen nadmíru.

Když namalujete a domalujete nový obraz, kdo ho uvidí jako první?

Obraz maluji na etapy, málokdy na jeden zátah. V průběhu vzniku často měním veškerý prvotní záměr, jak obsahu, tak barevnosti. Přirovnala bych to k meditaci, kdy nevnímáte čas, nepotřebujete jíst… Beru to jako léčebný proces. Často se stane, že rozpracovanou věc odložím a pokračuji až za nějaký čas, kdy už vím, jak dál.

Mými prvními kritiky bývají rodinní příslušníci, ale z případných názorů a připomínek si nic moc nedělám. A protože jsem při tvorbě sama za sebe, nemusím se držet žádných mantinelů, také nemusím nikomu nic dokazovat. Je to moje vnitřní cesta, můj postoj ke všemu kolem.

Robert Rohál

Foto Robert Rohál a archiv Eva Vontorová Fareva