V nakladatelství nastole vznikla nová knižní edice Odrazit se, která přináší skutečné příběhy lidí procházejících těžkými životními situacemi a hledajících cestu zpět k sobě, k rodině i k životu samotnému. Řada reaguje na rostoucí potřebu sdílení autentických zkušeností, které mohou být oporou pro ty, kdo se ocitli v podobném bodě zlomu. Jedním z prvních titulů této edice je kniha Po Marice, silné svědectví o lásce, ztrátě a hledání nové rovnováhy.

Autory knihy jsou Darina Křivánková a Jiří Kuča, spolutvůrce blogu My Kitchen Story, který založil se svou ženou Marikou. Právě ona byla hybnou silou jejich společného projektu o vaření, rodině a každodenních radostech. Když však Marika onemocněla rakovinou, začal Jiří otevřeně psát o tom, jak se jejich život proměnil. Po její smrti zůstal s dvěma malými syny a hledal způsob, jak znovu vystavět svět, který se mu během chvíle rozpadl.

Kniha Po Marice, vycházející 14. května v nakladatelství nastole za cenu 399 Kč, vznikla z Jirkova osobního vyprávění a z Maričiných autentických deníkových zápisků. Společně skládají příběh rodiny, kterou zasáhla fatální diagnóza, a zároveň ukazují, jaké to je bojovat, když léčba nezabírá, odkud brát sílu, když se člověk cítí bezmocně, a jak mluvit s dětmi o tom, že máma už nepřijde.

Jiří Kuča přiznává, že psaní bylo bolestivé, ale zároveň léčivé. „Na knize jsem pracoval s Darinou, takže jsem měl na pomoc toho nejlepšího parťáka, jakého jsem si mohl přát. Známe se dlouho a právě to pro mě bylo klíčové. Mít někoho blízkého, kdo se se mnou ponoří do vzpomínek, dokáže je autenticky zachytit a dát jim formu. Bez ní by kniha nebyla taková, jaká je,“ říká.

Knihu chtěla původně napsat sama Marika. Věřila, že sdílení může pomoci těm, kteří se cítí ztracení a sami. Jiří proto pracoval s jejími deníky, aby její hlas nezanikl. „Nejtěžší nejsou vzpomínky samotné, ale téma Maričky jako mámy našich kluků. Myslím, že opravdovými hrdiny jsou právě oni dva, jak se s tím vším vyrovnali. Je mi líto, že si tím musí procházet v tak citlivém věku,“ dodává.

A přestože je příběh plný bolesti, nese v sobě i světlo. „Pokud by si měl čtenář něco odnést, tak to, že i když se život rozpadne na kusy, pořád se z nich dá něco postavit. Možná jiného, než jsme plánovali, ale pořád něco skutečného. Ale musí chtít,“ říká Jiří Kuča. A s jemným úsměvem dodává: „Protože ráno zase vstanu a udělám palačinky.“