V české společnosti existuje skupina dívek, o které se mluví jen šeptem. Dívky, které se stávají matkami v době, kdy by ještě měly řešit školní výlety, první lásky a domácí úkoly. Každý rok se v Česku narodí několik desítek dětí matkám mladším patnácti let. Nesou tak tíhu rozhodnutí, která by měla patřit dospělým...

Statistiky ukazují, že v roce 2022 porodilo dítě jednadvacet dívek mladších čtrnácti let. Za každým číslem je tvář, jméno, rodina, někdy i ticho, které obklopuje něco, co se nemělo stát. Tyto dívky stojí na hranici dvou světů, ale nepatří ani do jednoho. Nejsou už děti, protože mají dítě, a nejsou ani dospělé, protože jim chybí vše, co dospělost obvykle přináší.

Často se předpokládá, že nejmladší matky pocházejí výhradně z prostředí, kde se kumulují sociální problémy. Ano, mnoho z nich vyrůstá v rodinách, které se potýkají s chudobou, nízkým vzděláním nebo nestabilitou. Ale není to pravidlo. Existují i dívky, které žijí v rodinách, jež na první pohled působí stabilně, a přesto se ocitnou v situaci, která je pro jejich věk neúnosná. Někdy jde o vztahy, které byly nerovné od samého začátku, jindy o manipulaci, tlak nebo touhu po lásce, kterou doma nenacházejí. A jsou i příběhy, které se do statistik zapisují stejně, ale jejich pozadí je mnohem temnější a bolestivější.

Nejmladší matky se po porodu téměř nikdy nevracejí do běžného života. Jejich cesta vede nejčastěji do ústavních zařízení, kde se učí základům péče o dítě, ale zároveň přicházejí o možnost být s ním nepřetržitě. Je to paradox, který se těžko vysvětluje. Systém je chrání, ale zároveň jim bere něco, co je pro každou matku nejcennější. Dívky, které zůstávají doma, bývají závislé na rodině, která je často sama v krizi. 

Právní rámec jejich života je plný paradoxů. Nezletilá matka má rodičovskou odpovědnost, ale nemůže samostatně rozhodovat o zásadních věcech. Potřebuje zákonného zástupce, aby mohla podepsat dokumenty, které se týkají jejího vlastního dítěte. Systém po ní chce dospělost, kterou jí zároveň upírá.

Největší ztrátou je vzdělání. Dívka, která porodí ve třinácti nebo čtrnácti letech, se jen výjimečně vrátí do školy. Její vrstevnice se učí cizí jazyky, plánují budoucnost, zatímco ona se učí přebalovat, uklidňovat, přežívat. Bez vzdělání se uzavírá cesta k samostatnosti, k finanční stabilitě, k životu, který by mohla vést, kdyby měla čas vyrůst...

Lenka Žáčková