Je to sotva pár dní, co měla v Moravském divadle Olomouc premiéru britská komedie Mladý Humble a postavu Mery Lottovou v ní představuje oblíbená herečka Ivana Plíhalová. Je neuvěřitelné, ale v olomouckém angažmá působí pětačtyřicet let. Jako divák jsem zažil její profesní začátky na této scéně a jenom za poslední tři roky jsem ji viděl minimálně v deseti rolích. Přitom je akční nejen na jevišti. Objevuje se i ve filmu a televizi, velkou láskou byl a je i rozhlas, ale věnuje se i charitě a také oddává novomanžele, což je další oblíbená činnost.

Je to pár dní od premiéry inscenace Mladý Humble, kde máte roli obyčejně neobyčejné Mercy. Hra měla po premiéře velký úspěch, ale zajímalo by mě, jak se hra rodila, s kým jste tohle všechno absolvovala a jaký z toho máte dnes pocit?

S režisérem Pavlem Khekem jsem dříve spolupracovala pouze jednou, na přípravě inscenace Nedotknutelní, kde jsem měla jen malou roličku. V dalším představení, které u nás dělal, Přeletu nad kukaččím hnízdem, jsem nebyla a moc jsem si přála znovu se s ním potkat. To se mi teď splnilo a já jsem velmi ráda, protože si jeho práce nesmírně vážím. Je to „herecký“ režisér, nevymýšlí žádné moderní přístupy a soustředí se na poctivou práci s hercem. A to mám ráda.

Celé zkoušení probíhalo ve velmi přátelské atmosféře a hodně jsme se při tom nasmáli. Myslím, že je to na výsledku vidět. Je to malé obsazení, jen šest herců, Lukáš Červenka, Romana Julinová, Zdeněk Julina, Vendula Nováková, Lukáš Pořízka a já, takže to bylo takové milé komorní setkávání. Z veřejné generálky a premiéry mám dobrý pocit, reakce diváků i ohlasy po představení byly skvělé, tak doufám, že i reprízy budou mít pozitivní přijetí.

Kolik premiér jste měla v této právě končící sezóně? A která z nich byla ta nejlepší a nejzdařilejší co se vašeho pocitu týče?

V prosinci jsem měla premiéru Lásky mezi nebem a zemí, v únoru Zvoníka u Matky Boží a teď v červnu Mladého Humbla. Všechny tři inscenace mají velmi pozitivní ohlas a v hledišti bývá plno. Nejvíc ve mně samozřejmě rezonuje ta poslední premiéra, Mladý Humble. Jednak je to ještě čerstvé a taky tam mám největší prostor. Mercy Lottová mi sice svou povahou není vůbec blízká, ale o to větší je to výzva.

V čem se od představitelky Mercy nejvíc lišíte?

Mercy je zbožná submisivní žena, která jen ráda pomáhá a žije ve stínu dominantní kamarádky Flory. Já jsem narozená ve znamení Lva a podle čínského horoskopu jsem Tygr, takže o submisivitě nemůže být řeč (smích).

Kdo vám obvykle při každé premiéře drží palce?

Moje úhlavní kamarádka Dita Vojnarová, moje kolegyně Vlaďka Včelná a tentokrát i bývalá kolegyně Hanka Franková, která byla na veřejné generálce, moc se jí to líbilo a přála nám úspěch i na premiéře.

Těšíte se na léto a prázdniny a co máte vůbec všechno v plánu? Bude to jenom relax anebo i nějaká herecká práce?

Ne ne, pracovat o prázdninách nebudu, budu odpočívat. Prvních čtrnáct dní strávím již tradičně v Jizerských horách, kam už třináct let jezdím s bývalou válečnou zpravodajkou, nyní redaktorkou Deníku N, Petrou Procházkovou a dvěma kamarádkama. No a pak budu cestovat po Moravě a navštěvovat své přátele v Šumperku, Ostrožské Nové Vsi a rodinu v Brně. Možná mě v srpnu navštíví mé liberecké vnučky, tak pro ně budu muset vymyslet nějaký program. A taky budu oddávat, což je moje oblíbená činnost.

Tak to je krásné. Předpokládám, že jste se k tomu dostala díky tomu, že máte ráda lidi a Olomouc. A co vaše další záliby, koníčky či akce, když nehrajete nebo nezkoušíte?

K oddávání jsem se dostala díky tomu, že jsem už - s dvacetiletou přestávkou - celkem šestnáct let v městském zastupitelstvu. Jsem také předsedkyní kulturní komise a členkou dozorčí rady Správy nemovitostí Olomouc. V letošních komunálních volbách budu opět kandidovat za naše hnutí spOLečně. Kromě této politické činnosti jiné koníčky nemám, pokud nepočítám četbu, luštění křížovek a jízdu na kole, a pak tu jsou moje milované Poděbrady, kde se v létě ráda koupu.

Je pravda, že jste v olomouckém angažmá už od školy? Jako pamětník se vás pamatuji třeba z inscenací Výlety pana Broučka nebo Svatá Jana, kde jste měla titulní roli…

Ano, jsem ve svém prvním angažmá už 45 let, do Olomouce jsem přišla v roce 1981 hned po maturitě na Státní konzervatoři v Brně. Výlety pana Broučka i Svatá Jana jsou právě ze začátku osmdesátých let. Svatá Jana byla moje první velká role, na kterou moc ráda vzpomínám, i když aktérů i pamětníků tohoto představení čím dál víc ubývá…

Máte za sebou i herecké ceny a mnohá profesní uznání. A pokud byste měla vyjmenovat zásadní role, tak na které nejradši vzpomínáte?

Tak kromě té Svaté Jany to byla Kateřina ve Zkrocení zlé ženy a Líza Doolitlová v Pygmalionu, což byly od školy mé tři vysněné role, které se mi opravdu vyplnily. Pak už to byly jen dárky: Aldonza v muzikálu Muž z la Manchy, Dolly Oblonská v Anně Karenině, Božena Němcová v Dávno, dávno již tomu…, Paní Johnstonová v muzikálu Pokrevní bratři, Johana Geršlová v Královnách, Poncie v Bernardě Albě a teď ta Mercy v Mladém Humblovi.

Léto uteče jak voda a protože začne další divadelní sezóna, zajímalo by mě, jestli je něco, nějaká nová role nebo hra (pokud to víte), na kterou se těšíte?

Těším se na spolupráci s režisérem Marianem Peckem, který tu bude po Petrovi a Lucii, Panu Scroogeovi a Kytici režírovat Hedu Gablerovou, kde si zahraji Julianu Tesmanovou. I s tímto režisérem jsem se potkala jen jednou, v malé roličce v Petrovi a Lucii, a přála jsem si ho ještě jednou potkat. Takže vás zvu na premiéru, která se uskuteční 2. října v Moravském divadle!

Robert Rohál

Foto archiv MDO