Letní potíže se suchým okem sílí, odborníci doporučují moderní léčbu slzného filmu
Pálení, řezání, pocit písku v očích, zvýšená citlivost na světlo nebo kolísající ostrost vidění – tak se nejčastěji projevuje syndrom suchého oka, jedno z nejrozšířenějších onemocnění očního povrchu. Odhaduje se, že některou z jeho forem mají miliony lidí po celém světě, a jejich počet dlouhodobě roste.
Na vině je nejen stále delší čas strávený před obrazovkami, ale také klimatizované prostředí, znečištěné ovzduší či přirozené stárnutí organismu. Obtíže navíc často zhoršuje letní počasí a cestování během dovolených.
Syndrom suchého oka vzniká tehdy, když oči nevytvářejí dostatek slz nebo když je narušena kvalita slzného filmu, který chrání povrch oka. Výsledkem je nedostatečné zvlhčení a vznik nepříjemných příznaků, jež mohou výrazně ovlivňovat každodenní život.
Nejčastěji se s tímto problémem potýkají lidé po padesátém roce věku, ženy v období hormonálních změn, nositelé kontaktních čoček nebo osoby trávící dlouhé hodiny u počítače. Vyšší riziko mají také pacienti užívající některé léky, například antihistaminika či antidepresiva, a lidé s autoimunitními onemocněními.
„Se syndromem suchého oka se v ordinaci setkáváme stále častěji. Nejde přitom jen o problém seniorů. Potíže dnes běžně řeší i lidé v produktivním věku, kteří tráví většinu dne u počítače nebo v klimatizovaných prostorách. V létě bývají obtíže ještě výraznější,“ říká primář Očního centra Praha MUDr. Radan Zugar.
Léto může potíže výrazně prohloubit Kombinace vysokých teplot, intenzivního slunečního záření, větru, klimatizace nebo dlouhých letů vede k rychlejšímu odpařování slzného filmu. Zesílit se mohou i reakce na chlorovanou vodu v bazénech či slanou vodu u moře. Právě během dovolené si mnoho lidí poprvé uvědomí, že jejich oči nejsou v pořádku.
Základem léčby bývají umělé slzy, oční gely nebo úprava životního stylu. U části pacientů však tyto postupy nepřinášejí dostatečnou úlevu. V posledních letech se proto objevují nové terapeutické možnosti, které se nesoustředí jen na doplňování vlhkosti, ale také na zachování přirozených slz na povrchu oka.
Novinka v léčbě suchého oka Jednou z nich je metoda Lacrifill®, která využívá speciální zesíťovaný gel na bázi kyseliny hyaluronové. Gel se aplikuje do slzných kanálků, kde dočasně omezuje odtok slz. Vlastní slzy pacienta tak zůstávají na povrchu oka déle, což stabilizuje slzný film a zmírňuje příznaky suchého oka. Na rozdíl od klasických slzných zátek se gel přizpůsobuje individuální anatomii slzných cest a vytváří jejich kompletní, avšak dočasnou výplň. Účinek jedné aplikace může přetrvávat až šest měsíců.
„Výhodou této metody je, že využívá vlastní slzy pacienta. Nejde tedy o neustálé nahrazování slz umělými přípravky, ale o prodloužení jejich přirozeného působení na povrchu oka. To může u vhodně vybraných pacientů znamenat výrazně delší úlevu,“ doplňuje primář Zugar.
Princip metody spočívá v podpoře přirozené ochrany oka. Místo neustálého doplňování umělých slz pomáhá oku efektivněji využívat vlastní slzný film. Klinické zkušenosti i první studie naznačují, že tento přístup může přinášet dlouhodobou úlevu zejména pacientům, kteří nejsou spokojeni s běžnými způsoby léčby. „Lacrifill samozřejmě není řešením pro každého. Je nutné nejprve zjistit příčinu obtíží a podle ní zvolit vhodnou léčbu. U pacientů, kterým běžná terapie nepřináší dostatečný efekt, ale může představovat velmi zajímavou alternativu,“ dodává MUDr. Zugar.
Syndrom suchého oka by lidé neměli podceňovat. Dlouhodobě neléčené obtíže mohou vést ke zhoršení kvality života, chronickému podráždění i problémům s viděním. „Lidé často berou suché oko jako drobnou nepříjemnost a snaží se problém řešit sami. Pokud ale obtíže přetrvávají týdny nebo se opakovaně vracejí, je vhodné navštívit očního lékaře. Dnes máme k dispozici řadu možností, jak pacientům výrazně ulevit a předejít chronickým změnám na povrchu oka,“ uzavírá primář Očního centra Praha MUDr. Radan Zugar.