Je to padesát let, co Helena Vondráčková točila album „S písní vstříc ti běžím“. Mám desku samozřejmě jak na vinylu, tak na CD, ale hlavně mám tohle album velice rád. Je zajímavé z více důvodů či pohledů, i když je to retro, jak vyšije, kvalitu mu není upřít. „Středněproudý popík“ je dílem špičkových hudebníků, skladatelů i špičkové interpretky. Na nahrávce, kterou natočila Helena Vondráčková ve skvělé formě v listopadu 1976, je zajímavá i skutečnost že šlo o výhradně tuzemskou respektive autorskou tvorbu.

Povedly se i lyricko-romanticky fotografie Pavla Jasanského, které vznikly v témže roce a které tvoří obal i booklet. Byl to báječný vizuál (fotogenická zpěvačka, její rozevlátý kostým, léto a typická česká krajina), který nešel přehlédnout a souzněl s atmosférou na desce. Mimochodem autorem kostýmu je můj známý, který ale bohužel před pár lety tragicky zemřel…

Ale zpět k nahrávce samotné, která patří k těm kultovním. Velkým plusem alba jsou kvalitní a poetické texty (vesměs Zdeněk Borovec, Vladimír Poštulka nebo Zdeněk Rytíř) a dobře znějící studiové kapely za řízení Josefa Vobruby a Vladimíra Popelky. Kromě dvou čarokrásných písní hitmakera Bohuslava Ondráčka (Až půjde déšť do trávy spát, Čtyřlístejček) je tu také nádherný skladba od Janka Lehotského Tvé lásky zapomenou, šanson Max (autorem hudby je Jiří Malásek), milá, tichá a o to víc působivá písnička Motel bílý důl od Jana Neckáře, dvě svižné odpichovky z pera Helenina bratra (Zůstaň s námi dál, Jdou týdny, jdou) nebo půvabná písnička Zdeňka Marata Pampeliščí píseň odkvétání...

Autorem dalších dvou písní je Zdeněk Barták ml. - jednak je to kantiléna Mít rád, jednak příjemná refrénovka Létej. Po jedné písni Heleně dodali Vladimír Popelka (Začalo se dnít) a Závrať (Vladimír Rukavička). Škoda, že na albu není ani jedna písnička od Luďka Švábenského, tehdejšího Helenina přítele a zároveň i kapelníka. Škoda, protože pár pěkných vyšlo už na předešlém albu „Helena a Strýci“ (1975) i na několika singlech té doby...

Album „S písní vstříc ti běžím“ vyšlo v roce 1977, který byl velkým rokem v Helenině kariéře. Tehdy natočila svůj další film, crazy komedii Jen ho nechte, ať se bojí, vyhrála velký mezinárodní festival v polských Sopotech a začala spolupracovat s německou gramofonovou společností Teldec, chystala se na turné do Kanady…Ale to už je úplně jiná písnička, navíc se už pomalu schylovalo k dalšímu albu, jejíž název zní „Paprsky“...

Robert Rohál

Foto Pavel Jasanský a Supraphon