Obyčejný příběh, ale ne tuctový nebo vykreslený jalovými barvami. Nový film Chica Checa (2026) je naopak snímek proudící současnem, vztahovými vazbami a lidskou řečí. I když si nehraje na „velké umění“, je pozoruhodný právě způsobem citlivě ztvárněným „rodinným dvojportrétem“ matky a syna. Zatímco autorem scénáře, hudby a režisérem je Šimon Holý, na plátně dominují Pavla Tomicová a Jan Cina. Na jejich hereckých výkonech je film postaven.

Už na začátku divák ví, že pětapadesátiletá Zdena žije na vesnici, kde je pošťačkou. Už několik let je vdova, ale vztahy nehledá a komunikuje na dálku hlavně se synem Lukášem, který žije v Paříži. Také navštěvuje v nemocnici chřadnoucí matku, která má už jen jedno velké přání – setkat se s Helenou Vondráčkovou. Je to její velký rozmar, což jí ale Zdena zatím nedokázala splnit.

Vše se změní až s příjezdem Lukáše - a tady příběh dostává grády. Zdena se konečně dozvídá, že její syn je gay a že nepracuje v bance, ale vystupuje jako drag queen v profesionálním pařížském kabaretu. Pro venkovskou ženu je to samozřejmě šok, ale vyhrabe se z toho. Zvolna pochopí a přijme „holou“ skutečnost, jak se věci mají. Ale vlastně i snaha udělat devadesátileté babičce radost spojí Lukáše a Zdenu dohromady. Ve filmu se sice nesetkáme s Helenou Vondráčkovou, ale stejně se tam objeví ve dvou písničkách se svou „kopií“ v podání Lukáše coby drag queen Chica Checa…

Rodinné drama nabízí autentické vykreslení vesnice včetně lidí kolem hlavní ženské hrdinky. O motivy předsudků, nějaké malosti a vesnických drbů na téma gay téma či drag queen komunity se film otevírá, ale jeho téma netvoří. Největší prostor má patrně Miroslav Kumhala v postavě Zdenina snaživého souseda. V konzervativním venkovském prostředí naštěstí nemusejí další protagonisté příliš okatě hrát vesničany a figurkařením tak rozbíjet významovou napjatost ústředních scén hlavních hrdinů.

Vlastně až v závěru česko-slovensko-francouzské koprodukci se roztáčí queer show, ale musím přiznat, že nebýt závěrečné efektní pařížské vložky, ani by mi nepřišlo, že by tato tématika měla za cíl vystupovat do popředí. Film je pro mě naopak o citech a prohlubování rodinných vztahů matky a syna. A v této rovině Pavla Tomicová s Janem Cinou odvádějí perfektní práci. V tom je síla tohoto filmového příběhu, který má navíc šťastný konec. A to mám rád.

Robert Rohál

Foto Falcon