Nová zpráva v třídní skupině na WhatsAppu, první školní fotografie sdílené na sociálních sítích nebo odkazy na „užitečné“ materiály poslané spolužákem. Situace, které dnes patří k začátku školního roku stejně jako nákup pomůcek a příprava aktovky, s sebou nesou i bezpečnostní rizika. Odborníci upozorňují, že na děti čekají podvody, manipulace, zneužití osobních údajů, kyberšikana i rizika spojená s využíváním umělé inteligence.

Třídní chaty jako nové školní hřiště

Ještě před několika lety končila komunikace mezi spolužáky posledním zazvoněním. Dnes velká část školního života pokračuje v chatovacích skupinách na WhatsAppu, Messengeru nebo Discordu. Kromě sdílení domácích úkolů a organizačních informací se zde ale mohou odehrávat i konflikty, posměšky nebo vylučování jednotlivců z kolektivu.

Podle Evropské komise se s kyberšikanou setkal každý šestý mladý člověk ve věku 11 až 15 let. Další průzkumy ukazují, že 24 % dětí se stalo obětí kyberšikany a polovina zná někoho, kdo podobnou zkušenost má.

„Mnoho incidentů nezačíná prolomením telefonu, ale zneužitím důvěry. Třídní chat může být místem podpory, ale také vylučování, ponižování nebo nátlaku, který dítě před dospělými snadno skryje,“ říká Petr Kocmich, expert na kybernetickou bezpečnost ve skupině Soitron.

Mobil jako vstupenka do digitálního světa

Začátek školního roku často přináší dětem větší samostatnost nejen ve škole, ale i v on-line prostředí. Některé dostávají svůj první smartphone, jiné začínají pravidelněji využívat školní platformy, vzdělávací aplikace nebo vlastní účty na sociálních sítích.

„Telefon není bezpečný jen proto, že má PIN a rodičovskou kontrolu. Dítě potřebuje unikátní hesla, vícefaktorové ověření a soukromé profily. A hlavně jednoduché pravidlo: kdykoliv po něm někdo bude chtít heslo, ověřovací kód, peníze, fotografii nebo tajemství, má se obrátit na dospělého,“ upozorňuje Kocmich.

Data Českého statistického úřadu ukazují, že bez přístupu k internetu by vydržela jen tři procenta dětí ve věku 9 až 15 let.

Domácí úkol píše AI – a dítě jí někdy prozradí víc, než by mělo

Žáci dnes běžně využívají generativní AI při přípravě referátů, překladech nebo řešení domácích úkolů. Do chatbotů nahrávají fotografie pracovních listů, části konverzací nebo školní dokumenty. Často přidávají i osobní údaje či vlastní fotografie.

„Do veřejných AI nástrojů by děti neměly vkládat osobní údaje, celé školní dokumenty ani fotografie dalších lidí. A musí vědět, že sebejistě formulovaná odpověď nemusí být správná,“ říká Kocmich. Problémem není samotné používání AI, ale to, že dítě neví, jak služba s daty nakládá a kdo k nim může mít přístup.

Falešný spolužák, podvržený hlas, studentská soutěž

Začátek školního roku přináší nové kolektivy, seznamování a zvýšenou aktivitu na sociálních sítích – ideální prostředí pro podvodníky. Jejich strategie se navíc rychle vyvíjejí.

Vedle falešných profilů spolužáků, podvodných soutěží o elektroniku nebo odkazů na „školní materiály“ dnes útočníci využívají i generativní AI. Ta jim umožňuje vytvářet přesvědčivé zprávy, fotografie i hlasové nahrávky.

Podle letošního průzkumu společnosti Microsoft se 84 % respondentů obává, že AI usnadňuje tvorbu deepfake obsahu a sofistikovaných podvodů.

„Nebezpečná není jen samotná technologie. Riziko vzniká kombinací veřejných informací, napadeného účtu a psychologického nátlaku, který dělá podvod velmi věrohodným,“ dodává Kocmich.

Fotka z prvního školního dne může prozradit víc, než rodiče tuší

Rizikem není jen to, co sdílejí děti. Často jsou to právě rodiče, kteří nevědomky zveřejní informace, jež mohou dítě provázet roky. Na první pohled nevinné fotografie často obsahují mnohem víc detailů, než si rodiče uvědomují.

„Jedna fotografie obvykle neodhalí celý režim dítěte. Riziko vzniká skládáním drobných údajů – názvu školy, třídy, kroužků, trasy nebo času. Rodiče by měli kontrolovat nejen samotnou fotografii, ale i doprovodný text, polohu a to, co už zveřejnili dříve,“ vysvětluje Kocmich.

Digitální svět není oddělený od toho reálného

Děti dnes vyrůstají v prostředí, kde se oba světy prolínají. Proto nestačí řešit bezpečnost až ve chvíli, kdy nastane problém.

„Cílem není dítě od internetu izolovat, ale vytvořit prostředí, ve kterém se nebojí přiznat, že kliklo na podvodný odkaz, poslalo fotografii nebo někomu uvěřilo. Rychlá reakce a důvěra rodiče často rozhodují o rozsahu škody,“ uzavírá Kocmich.