Pavel Šporcl provedl 30. srpna 2026 v rámci Klášterních hudebních slavností v Rapotíně kompletní cyklus 24 Capriccií pro sólové housle Niccolòa Paganiniho. Během jediného večera tak uvedl dílo, které patří k nejnáročnějším v celém houslovém repertoáru, a jeho výkon se zapíše jako mimořádná událost české houslové historie.

Cyklus je proslulý extrémními technickými nároky, ale také požadavkem na mimořádnou fyzickou i psychickou výdrž. Kompletní provedení během jednoho večera je ve světě výjimečné a pouští se do něj jen velmi malý počet houslistů. Šporcl koncert sám uváděl, trval přibližně hodinu a tři čtvrtě a celý jej odehrál bez přestávky.

„Jsem obrovsky rád, že jsem to zvládl. Bylo to splnění mého velkého snu. Publikum bylo neuvěřitelné, poslouchalo každou notu a celou hodinu a tři čtvrtě ani nedutalo. Tak moc je Paganiniho hudba vtáhla. Věřím, že k tomu přispělo i moje provedení,“ říká Pavel Šporcl.

„Mám rád mimořádné výzvy a provedení všech 24 Paganiniho Capriccií během jediného večera bylo jednou z těch největších. Jsem rád, že se to podařilo nejen pro mě osobně, ale i pro celou českou houslovou komunitu a její historii. Vnímám to jako navázání na velkou tradici české houslové školy.“

Pro tento koncert Šporcl nezvolil své proslulé modré housle. Paganiniho Capriccia zahrál na italský nástroj z dílny Carcassiho z roku 1749. „Paganinimu patří italské housle. Proto jsem se rozhodl celý cyklus zahrát právě na tento fantastický nástroj. Jeho zvuk, barva i charakter se k Paganiniho hudbě skvěle hodí,“ dodává.

Paganini v Capricciích soustředil prakticky celý rejstřík virtuózní houslové techniky, zároveň však každému z nich vtiskl vlastní hudební charakter. Šporcl se jeho tvorbou zabývá dlouhodobě a provedení celého cyklu pro něj představovalo jednu z největších interpretačních výzev posledních let.

V české houslové tradici má kompletní cyklus mimořádné místo. Podle dostupných pramenů jej v minulosti provedli v jednom večeru pouze dva čeští houslisté. Jako celek jej natočil Ivan Kawaciuk, jehož nahrávka patří k významným dokumentům české houslové školy. Jana Herajnová uvedla všech 24 Capriccií v Praze v roce 1994 a následně pořídila jejich kompletní nahrávku.

„Paganiniho Capriccia nejsou jen přehlídkou techniky. Je v nich obrovské množství barev, emocí, humoru, dramatu i fantazie. Chtěl jsem ukázat především jejich hudbu, aby posluchač po chvíli přestal přemýšlet o tom, jak je to těžké, a jednoduše poslouchal. V Rapotíně jsem měl pocit, že se to skutečně podařilo.“

Provedením kompletního cyklu se Pavel Šporcl přihlásil k mimořádné tradici české houslové školy a připomněl dílo, které i více než dvě století po svém vzniku zůstává jednou z nejvyšších zkoušek houslového interpretačního umění.