Škola, školka, práce, kroužky, rodinná logistika i péče o domácnost se po prázdninách znovu skládají do jednoho kalendáře. Ačkoliv září samo o sobě rodičovské vyhoření nezpůsobuje, může tento nárazový nápor prohloubit zátěž, kterou rodiče nesou už dlouhé měsíce. „To se pak může projevit únavou, podrážděností, emočním odstupem a pocitem, že rodičovství člověk už jen mechanicky zvládá. Tento stav se může postupně odrazit ve vlastním fungování i vztahu k dětem,“ říká terapeutka Mgr. Jiřina Přikryl Maršálková z Mindwell.

Září vyhoření nezpůsobí, může ale ukázat dlouhodobou nerovnováhu

Během září se znovu skládá pracovní režim rodičů, škola nebo školka, kroužky, doprava, domácnost a další organizační povinnosti. Se zkracujícími se dny se navíc mění denní rytmus a přibývá tlak na organizaci rodinného provozu. Ostrý návrat k pevnému režimu tak může zviditelnit zátěž, se kterou se rodiče dlouhodobě potýkají.

„Každý rodič má určité faktory, které jeho zátěž zvyšují, a současně zdroje, které mu pomáhají tuto zátěž zvládat. Riziko rodičovského vyhoření narůstá tehdy, pokud nároky spojené s rodičovstvím dlouhodobě převažují nad dostupnými zdroji,“ vysvětluje terapeutka Mgr. Jiřina Přikryl Maršálková z Mindwell s tím, že někdy se zátěž kumuluje postupně a obtíže se zvýrazní až po několika týdnech či měsících.

Jste vyčerpaní už na začátku září? Únava se může projevit rychle

Na straně rizik mohou být podle expertky například vysoké nároky na sebe sama, velké množství rodičovských povinností, nedostatek podpory, obtížná spolupráce mezi rodiči nebo málo příležitostí k regeneraci. Mezi zdroje naopak patří partnerská spolupráce a sdílení odpovědnosti, sociální opora, čas na zotavení nebo schopnost snížit některé nároky. „Pokud člověk vstupuje do začátku školního roku už vyčerpaný a nemá dostatek možností regenerace, může se jeho únava projevit poměrně rychle. Důležité je proto sledovat, zda se po zvýšené zátěži daří síly průběžně obnovovat, nebo zda únava postupně narůstá,“ říká terapeutka.

Perfekcionismus zvyšuje tlak a riziko vyhoření

Riziko vyhoření u rodičů zvyšuje také perfekcionismus. Problém není v tom, že rodiči na dítěti záleží a chce svou roli zvládat dobře. Obtíže nastávají ve chvíli, kdy se požadavky na sebe stávají prakticky nesplnitelnými. Rodič je pak například přesvědčen, že musí zvládnout vše (a nejlépe bez pomoci), být vždy trpělivý nebo že by neměl být na děti naštvaný.  „Taková očekávání ale nepočítají s běžnou lidskou únavou, chybami nebo vlastními potřebami rodiče. Člověk pak kromě samotné zátěže opakovaně zažívá pocit, že selhává,“ upozorňuje terapeutka.

S tím souvisí také výčitky, které zažívá řada rodičů, když chtějí odmítnout další povinnost, požádat o pomoc nebo si vymezit čas pro sebe. Mnozí mají také pocit, že odpočinek si musí nejprve zasloužit. „Představu, že regenerace smí přijít až ve chvíli, kdy je všechno hotové, je důležité opustit. V rodině je totiž téměř vždy možné udělat ještě něco dalšího. S těmito myšlenkami pracuje kognitivně-behaviorální přístup, který je pomáhá zachytit a zpracovat,“ objasňuje terapeutka Jiřina Přikryl Maršálková.

Mental load nekončí ani ve chvíli, kdy si rodič sedne

Významnou součástí rodičovské zátěže je tzv. mental load neboli mentální zátěž. Ta nespočívá jen v množství domácích prací, ale také v kognitivní práci. Tedy nejen něco vykonat, ale také si všimnout, že je to potřeba, předvídat, plánovat, rozhodovat, hlídat termíny či koordinovat jednotlivé úkoly. Kdo objedná dítě k lékaři, zapíše termín třídní schůzky, sleduje zprávy ze školy, pamatuje si termín kroužku nebo promýšlí nákup na další den? Samotný úkol může nakonec vykonat někdo jiný, odpovědnost za to, že se na něj nezapomene, však často zůstává na jednom člověku.

Ve studii zveřejněné v časopise Archives of Women’s Mental Health^[1] připadalo v průměru 72,6 % této kognitivní práce v domácnosti na ženy.^[2] Větší podíl zátěže následně souvisel s vyšší mírou stresu, vyhoření a depresivních příznaků, horším celkovým duševním zdravím a nižší kvalitou partnerského vztahu. Mental load přitom nemá jasný konec. „Člověk může fyzicky sedět na pohovce, ale současně plánovat, co musí druhý den zařídit. Pokud jeden rodič stále musí tomu druhému úkol zadat, připomenout a zkontrolovat, hlavní část odpovědnosti zůstává na něm,“ upozorňuje terapeutka. „Skutečné sdílení zátěže proto znamená předat nejen vykonání úkolu, ale i odpovědnost za plánování a dokončení.“

Digitální technologie a sociální sítě představují další zdroj zátěže pro rodiče

Speficikum dnešní doby odráží další pomyslný pilíř rodičovské zátěže: digitální svět dětí. Vedle školy, volného času, zdraví nebo vztahů dítěte dnes totiž rodiče řeší také čas u obrazovek, sociální sítě, hry, bezpečnost na internetu a nastavování pravidel používání digitálních technologií. „Pro část rodin představují digitální technologie další oblast, ve které rodiče musí nastavovat a hlídat hranice, řešit konflikty a současně často pochybují, zda postupují správně,“ říká terapeutka. Podle výzkumů se na 39 % českých rodičů také obává, že jsou pro své dítě špatným vzorem v používání obrazovek.^[3]

Rodičovské vyhoření? Vyčerpání, zanedbávání a emoční odstup

Mezi typické projevy rodičovského vyhoření patří výrazné vyčerpání spojené s rodičovskou rolí. Častá bývá také podrážděnost, problémy se spánkem, úzkost, netrpělivost a prudší reakce na běžné situace. Člověk má pocit, že už nemá z čeho dávat a každá další situace s dětmi ho stojí velké množství energie. Současně se může dostavit i emoční odstup, kdy rodič dál mechanicky zajišťuje jídlo, školu, dopravu i domácí úkoly, ale vztah s dítětem se zužuje na praktické fungování. Ubývá spontánní blízkost, zájem i radost ze společného času. Vyšší míra rodičovského vyhoření pak může vést i k myšlenkám na únik z rodičovské situace nebo k zanedbávání či násilnému chování vůči dětem.

„U rodičovského vyhoření příliš nefunguje obecná rada více odpočívat. Užitečnější je hledat, kde můžeme měnit poměr mezi nároky a zdroji,“ říká Jiřina Přikryl Maršálková s tím, že je nejlepší začít s inventurou toho, co skutečně musíme dělat, co děláme jen ze zvyku, zda něco lze dělat méně dokonale a kterou věc můžeme vypustit úplně. „Každá rodinná aktivita nemusí být rozvojová, každé jídlo dokonalé a děti nemusejí využít všechny dostupné možnosti. Někdy je pro fungování rodiny zdravější něco nedělat.“

Pokud vyčerpání přetrvává, obraťte se na odborníky

Pokud však vyčerpání přetrvává, nedaří se regenerovat a stav začíná výrazně zasahovat do každodenního fungování nebo vztahů, je vhodné uvažovat o odborné pomoci. „Pokud se k dlouhodobé rodičovské zátěži přidávají příznaky úzkosti nebo deprese, může být jednou z možností pomoci Mindwell. Digitální terapeutické programy založené na principech KBT umožňují pracovat na potížích postupně a v čase, který si člověk může přizpůsobit svému režimu,“ radí terapeutka Jiřina Přikryl Maršálková. Právě pro rodiče může být tato flexibilita významná. „Nemusí hledat pravidelný volný termín pro dojíždění na terapii a mohou se programu věnovat třeba večer nebo ve chvíli, kdy mají prostor,“ uzavírá terapeutka. Programy zaměřené na úzkost a depresi jsou při splnění indikačních podmínek hrazené z veřejného zdravotního pojištění.^[4]

Mgr. Jiřina Přikryl Maršálková je terapeutka a spoluautorka preventivních programů Mindwell. Je členkou České společnosti kognitivně-behaviorální terapie a České asociace pro psychoterapii. Magisterský titul získala v oboru ošetřovatelství, psychologie a sociální práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovní zkušenosti nabyla nejdříve jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče, poté jako sestra v pediatrické ambulanci. Před založením soukromé praxe v Brně působila na různých pozicích v rámci farmaceutického průmyslu, včetně manažerských. Pracovala taktéž jako terapeutka pro AdiCare Praha, soukromou psychologickou a psychiatrickou kliniku. Své odborné znalosti rozvíjí v rámci kurzů a její práce je pod pravidelnou supervizí.

Mindwell je zdravotní služba pro terapii nejčastějších psychických poruch, která je dostupná ze soukromí a pohodlí domova. Aktuálně nabízí terapeutické programy pro depresi, úzkost a OCD a dále preventivní programy (ze zdravotního pojištění nehrazené) pro syndrom vyhoření, psychickou odolnost a sebedůvěru. Zdravotnický prostředek třídy rizika I MW DP je zařazen do úhrady jako inovativní zdravotnický prostředek a jeho použití pro terapii je plně hrazeno ze zdravotního pojištění. Terapeutické programy Mindwell jsou založené na postupech kognitivně-behaviorální terapie a jejich autorem je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško, spoluautorkou a odbornou garantkou je klinická psycholožka Marie Ocisková. Terapeuti Mindwell (mimo svého vysokoškolského vzdělání) podstupují 5letý kognitivně-behaviorální výcvik akreditovaný pro zdravotnictví. Mindwell je strategickou investicí skupiny AKESO holding, a. s., předního poskytovatele zdravotních služeb. AKESO provozuje mimo jiné Nemocnici Hořovice, AKESO POLIKLINIKU v Praze, Rehabilitační nemocnici Beroun a Onkologické a radiologické centrum Multiscan.

O lidech, kteří stojí za Mindwell, si můžete přečíst více zde.

^[1] Aviv, E., Waizman, Y., Kim, E., Liu, J., Rodsky, E., & Saxbe, D. (2025). Cognitive household labor: gender disparities and consequences for maternal mental health and wellbeing. Archives of Women’s Mental Health, 28, 5–14. DOI: 10.1007/s00737-024-01490-w. (Online publikováno 1. 7. 2024.)

^[2] U fyzického vykonávání domácích prací to pak bylo 63,6 %

^[3] Lukavská, K. a kol. (2025), výzkumný projekt GA ČR č. 24-12662S Screen media and parental stress, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Výsledky zveřejněny v tiskové zprávě 1. LF UK, VFN a Úřadu vlády ČR: Stres z digitálních médií mezi českými rodiči: Každý desátý dospívající má příznaky závislosti na digitálních médiích, rodiče bojují s vyhořením.

^[4] Mindwell není léčbou samotného rodičovského vyhoření ani řešením každé životní situace. Při závažných obtížích, výrazném zhoršení fungování nebo akutní psychické krizi je na místě individuální odborná pomoc.