Úspěšně skládá zkoušky, odevzdává seminární práce a sbírá zápočty. Ačkoliv navenek vysokoškolák studium zvládá, uvnitř se může trápit. Cítí se osaměle, má pocit, že na nároky samostatného života nestačí, bojí se, že zklame očekávání rodiny nebo ho trápí vystupování před spolužáky. „Období dospívání a začátku dospělosti je spojeno s řadou vývojových změn. Mladí lidé si vytvářejí vlastní identitu a hledají své místo mezi vrstevníky. Přechod k samostatnosti může být náročný,“ říká terapeutka Jiřina Přikryl Maršálková z Mindwell. Víte, jak rozlišit nejistotu od sociální úzkosti? Co pomáhá při osamostatňování a kdy vyhledat pomoc?

Větší svoboda přináší i větší povinnosti

Nástup na vysokou školu přináší velkou svobodu a volnost. Současně ale najednou musí člověk nést odpovědnost za hlídání termínů zkoušek, hospodaření s penězi, jídlo nebo chod domácnosti. Přechod k samostatnosti proto může být náročný i bez přehnaných nároků. Někdo má však navíc pocit, že musí vše zvládnout sám, hned a nejlépe bez chyby, jiného třeba zatěžují očekávání rodiny. Podobný tlak mohou zažívat i středoškoláci, kteří se například připravují na maturitu a rozhodují se o dalším studiu či směřování.

„Pomoci mohou jednoduché opěrné body, například pravidelné vstávání, plán na nadcházející týden a vyhrazený čas na studium a odpočinek. Větší úkoly je vhodné rozdělit do konkrétních kroků. Například místo neurčitého předsevzetí začít se učit si student naplánuje, že dnes projde tato témata, zítra tato a pondělí se podívá na tohle,“ doporučuje terapeutka Jiřina Přikryl Maršálková z Mindwell. „Součástí postupného osamostatňování je však také schopnost požádat o radu, využít podpory spolužáků nebo se obrátit na univerzitní poradenské služby.“

Nový kolektiv, nový „domov“

Ke komu si přisednout na semináři, jak začít rozhovor, s kým zajít na oběd? V novém kolektivu je určitá míra nervozity přirozená. Důležité je ale sledovat, jestli nejistota postupně ustupuje a objevují se i pozitivní zkušenosti. „Není přitom nutné, aby se student stal součástí velké skupiny. Někomu vyhovuje mít jednoho nebo dva bližší spolužáky,“ připomíná terapeutka.

Pozornost si však zaslouží situace, kdy se student stahuje, odmítá společné aktivity nebo nabývá přesvědčení, že o něj nikdo nestojí. „Je třeba zjistit, jestli se bojí odmítnutí, nemá dostatek příležitostí navázat kontakt nebo ho kolektiv skutečně odmítá. Současně je dobré si uvědomit, že adaptace má u každého jiné tempo,“ říká odbornice. Velkou roli zde mohou hrát i sociální sítě, které mohou posilovat falešný dojem, že všichni ostatní mají přátele, bez potíží zvládají studium a vše se jim daří. Při bydlení na koleji se navíc může přidat také stesk po domově.

Vynechávání společných aktivit může být problém

Plachost a ostýchavost samy o sobě neznamenají psychickou poruchu. Někdo potřebuje na seznámení více času, jinému vyhovují menší skupiny. Pokud však stále častěji dochází k tomu, že se student přestává hlásit (protože se obává zesměšnění, přestože zná správnou odpověď), vynechává semináře a společné obědy nebo odmítá prezentovat práci, může se jednat o projevy sociální úzkosti. Tedy stavu, kdy přetrvávající strach z hodnocení druhými výrazně omezuje běžný život. Opakované vynechávání výuky, změny spánku, omezování kontaktů, přetrvávající únava nebo třeba zažívací problémy před školou jsou tedy určitě důvodem zpozornět. Úzkost může doprovázet bolest břicha, bušení srdce, nevolnost nebo také svalové napětí. Pokud se situace nelepší, úzkost sílí nebo student přestává zvládat běžné povinnosti, je namístě odborná pomoc.

„Vyhýbání se přináší rychlou úlevu. Pokud student nejde na společný oběd, nemusí čelit obavě, že nebude vědět, o čem mluvit. Problém je v tom, že zároveň ztrácí možnost získat novou zkušenost,“ objasňuje Jiřina Přikryl Maršálková. Nemůže si tak ověřit, zda by situaci zvládl nebo jestli by ho ostatní opravdu negativně hodnotili. Příští zapojení pak může být o to obtížnější.

S tím však může pomoci kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která pracuje například s postupným vystavováním se obávaným situacím. V případě studenta může jít třeba o odprezentování práce nejprve před jedním nebo dvěma spolužáky, kterým důvěřuje, následně zapojení so menší diskuse. „Cílem není potlačit veškerou nervozitu, ale získat cennou zkušenost, že dokáže běžné sociální situace zvládat.“

Plnoletí studenti mohou využít online terapii na pojišťovnu

Období dospívání a začátku dospělosti je spojeno s řadou vývojových změn. Mladí lidé si vytvářejí vlastní identitu, postupně se osamostatňují a učí se zvládat nové nároky. Pokud však mají pocit, že jim život přerůstá přes hlavu, je dobré zvážit možnosti pomoci.

Pro dospělé studenty, kteří se snaží kloubit výuku s brigádami a během týdne žijí mimo domov, může být možným řešením zahájit digitální terapii. Digitální terapeutický program Mindwell, který vychází z principů kognitivně-behaviorální terapie, je určený lidem od 18 let a při vystavení žádanky praktickým lékařem ho jako jediný v Česku plně hradí pojišťovny. Program studentům, kteří se potýkají s mírnými až středně závažnými úzkostnými či depresivními obtížemi, umožňuje pracovat na sobě v čase, který zapadá do jejich režimu a zároveň díky plným úhradám nezatěžuje jejich rozpočet.

Strukturované moduly propojují vysvětlení principů KBT s praktickými cvičeními, která studenti využijí i v každodenních situacích. „Důležitou součástí terapie je také asynchronní písemná komunikace s terapeutem. Student tedy nemusí nikam dojíždět či být připojený v konkrétní hodinu, ale může na programu pracovat odkudkoli, kdykoli a vlastním tempem. Od terapeuta vždy následně získá odbornou podporu a zpětnou vazbu,“ vysvětluje terapeutka.

Je mu smutno nebo ho trápí dlouhodobé osamění?

Podobným výzvám, například stesku po domově nebo také nutnosti se osamostatnit, mohou čelit také studenti středních škol, kteří tráví školní týden na internátu. Musí se totiž přizpůsobit novému režimu, prostředí i lidem. Navíc na blízku nejsou rodiče, kteří jim připraví večeři nebo vyřeší zapomenutou učebnici. Některé studenty proto v neděli před návratem do školy přepadá úzkost. Je ale rozdíl mezi steskem po rodině, strachem z konkrétního spolubydlícího nebo třeba dlouhodobým osaměním.

„Důležité je, zda se po návratu na internát obtíže zmírní nebo přetrvávají celý týden. Pokud jde především o odloučení, pomůže předvídatelný režim návratů, domluvený kontakt s rodiči i drobnosti připomínající domov,“ doporučuje terapeutka. Může jít třeba o oblíbený hrnek, ze kterého student doma rád pije čaj. „Někdy člověk potřebuje především povzbudit a dodat odvahu, že novou situaci zvládne. Tím podporujeme jeho sebedůvěru a samostatnost. Jestliže však zažívá šikanu nebo jiné závažné obtíže, je potřeba situaci aktivně řešit.“

U mladších žáků mohou změny zachytit rodiče

Psychická nepohoda se však může objevit už u mladších žáků. Dítě může mít dobré známky, přesto ráno nechce do školy, před vyučováním ho bolí břicho nebo se postupně vyhýbá spolužákům. Pro rodiče je proto zásadní nezůstávat pouze u prospěchu a zajímat se také o to, jak se dítě ve třídě cítí a na co se těší. Za obavami může stát i nepříjemný zážitek z předchozího školního roku.

„Pomáhá vyjádřit pochopení a společně probrat, co se změnilo a co by pomohlo situaci usnadnit,“ radí terapeutka. Pokud se obtíže nelepší nebo dítě přestává zvládat běžné povinnosti, je vhodné zapojit učitele, školního psychologa či dalšího odborníka. Při šikaně je nutné zajistit bezpečné podmínky. Samotná práce s obavami dítěte v tomto případě nestačí. 

O Mgr. Jiřině Přikryl Maršálkové

Mgr. Jiřina Přikryl Maršálková je terapeutka a spoluautorka preventivních programů Mindwell. Je členkou České společnosti kognitivně-behaviorální terapie a České asociace pro psychoterapii. Magisterský titul získala v oboru ošetřovatelství, psychologie a sociální práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovní zkušenosti nabyla nejdříve jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče, poté jako sestra v pediatrické ambulanci. Před založením soukromé praxe v Brně působila na různých pozicích v rámci farmaceutického průmyslu, včetně manažerských. Pracovala taktéž jako terapeutka pro AdiCare Praha, soukromou psychologickou a psychiatrickou kliniku. Své odborné znalosti rozvíjí v rámci kurzů a její práce je pod pravidelnou supervizí.

Mindwell je zdravotní služba pro terapii nejčastějších psychických poruch, která je dostupná ze soukromí a pohodlí domova. Aktuálně nabízí terapeutické programy pro depresi, úzkost a OCD a dále preventivní programy (ze zdravotního pojištění nehrazené) pro syndrom vyhoření, psychickou odolnost a sebedůvěru. Zdravotnický prostředek třídy rizika I MW DP je zařazen do úhrady jako inovativní zdravotnický prostředek a jeho použití pro terapii je plně hrazeno ze zdravotního pojištění. Terapeutické programy Mindwell jsou založené na postupech kognitivně-behaviorální terapie a jejich autorem je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško, spoluautorkou a odbornou garantkou je klinická psycholožka Marie Ocisková. Terapeuti Mindwell (mimo svého vysokoškolského vzdělání) podstupují 5letý kognitivně-behaviorální výcvik akreditovaný pro zdravotnictví. Mindwell je strategickou investicí skupiny AKESO holding, a. s., předního poskytovatele zdravotních služeb. AKESO provozuje mimo jiné Nemocnici Hořovice, AKESO POLIKLINIKU v Praze, Rehabilitační nemocnici Beroun a Onkologické a radiologické centrum Multiscan.

O lidech, kteří stojí za Mindwell, si můžete přečíst více zde.