Jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Jde o zakázané zacházení s lidmi ve vymezených, srovnatelných situacích na základě různé rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, víry, náboženského vyznání a světového názoru.

U nás působí tkz. Misí ochránce: Efektivně pomáhající těleso pro rovné zacházení a seriózní zařazení problematiky diskriminace do celospolečenské diskuse. K úspěšnému zařazení vedou aktivity informační a vzdělávací.

Zákon č. 198/2009 Sb.

Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, je známý také jako antidiskriminační zákon. Je platný od 29. června 2009.

Nejčastěji je  spojován s negativním  významem  termínu = rozlišování lidí na základě příslušnosti k nějaké obecné skupině, avšak  bez ohledu na schopnosti individuality. Nejčastěji  je  používána v souvislosti s diskriminací rasy, pohlaví, náboženského přesvědčení, věku apod. V právu se diskriminací rozumí jen taková situace, kdy  jasně  vymezený právní řád dotčený stát vytváří nerovnost ve výkonu subjektivních práv nebo povinností, ale jen v případě, kdy neexistuje  relevantní souvislost mezi konkrétní nerovností založenou právním řádem, také  nerovností, která je svojí vlastní subjektivnímu právu či  povinnosti.  

Negativní diskriminace  je  potírána v moderních demokratických společnostech a je považována za nepřípustné a ve  většině případech  jsou zakazovány zákony a mezinárodními úmluvami. V ČR je diskriminace legislativně   zakazována např. v zákoníku práce a o  zákazu  pojednává  také  Listina základních práv a svobod.  

Pozitivní diskriminace označuje záměrné úsilí, které  vede zpravidla k posílení jinak negativně diskriminované skupině osob, jež ji má  cíleně zvýhodnit. Přínos je však často  diskutovaný  a můžeme  jej  označit za sporný.