Co se stane, když se umělec rozhodne být k sobě naprosto upřímný,bez stylizace a odstupu, jak říká autor, „jít naplno s kůží na trh“? Výstava Deník pacienta v Centru současného umění DOX se soustředí na téma autoportrétu a představuje tvorbu Jiřího Petrboka od 90. let po současnost jako souvislý záznam proměnlivého, neustále zpochybňovaného „já“. Deník pacienta je otevřený, místy znepokojivý, ale často ironický záznam vlastních prožitků, emocí a proměn identity. Výsledkem je silná vizuální výpověď na pomezí osobní zpovědi a imaginativní hry.

Petrbokovy obrazy působí na první pohled hravě, někdy groteskně, jindy zneklidňujícím dojmem. Objevují se v nich postavy, masky, zvláštní bytosti i odkazy na dějiny umění a popkulturu. Při bližším pohledu se však ukazuje, že jde o mnohem osobnější sdělení. Autor se opakovaně vrací k vlastní podobě – ne jako k realistickému portrétu, ale jako k proměnlivé figuře, která se skrývá, převléká nebo rozpadá.

Autoportrét pro něj není prostředkem k potvrzení identity, ale prostorem proměny, maskování, ironie i obrany. Subjekt se v obrazech objevuje jako hybrid, role, znak nebo tělo vystavené tlaku okolního světa. „Dá se říct, že se autoportrétu věnuji dlouhodobě – i kvůli nedostatku modelů. Jsem vyučený zámečník, a tak jsem se na přijímačky na AVU připravoval tím, že jsem kreslil sám sebe. Nikdy ale nešlo o autoportrét v tradičním smyslu. Vnímám se spíš jako médium, které vstřebává dění kolem sebe a přetváří ho v obraz. A to, že se v obrazech objevuje moje vlastní podoba, souvisí i s tím, že jsem si nedovolil zprznit nikoho jiného než sebe – v tom jsem měl naprostou svobodu.“

Výstava není uspořádaná chronologicky jako klasická retrospektiva. Obrazy z různých období vytvářejí celek připomínající deník – plný návratů, opakování a proměnlivých emocí. „Deník pacienta působí místy chaoticky a opakovaně se vrací k určitým motivům, často s velkým časovým odstupem. Nechtěli jsme vytvářet banální retrospektivu, proto jsme zvolili téma autoportrétu – objevuje se už v Petrbokových pracích z raných 90. let. Při přípravě výstavy jsme se ponořili hluboko do autorova archivu a objevili i řadu děl, která nebyla nikdy vystavena nebo naposledy před desítkami let. Z tohoto množství jsme vybrali soubor, který nejlépe vystihuje klíčové polohy jeho tvorby: sebeprezentaci, hledání identity, sebezrcadlení i výraznou sebeironii, místy s komiksovou nadsázkou,“ říká kurátor Otto M. Urban.

Název výstavy neodkazuje k nemoci, ale k širší zkušenosti člověka vystaveného působení institucí, společenských očekávání, symbolů i vlastního těla. „Pacient“ je zde ten, na koho svět doléhá, ale kdo si zároveň vede vlastní záznam, aby se nestal pouhým případem. Sám Petrbok název chápe s nadsázkou: „To, co by si mohl říct divák, řeknu raději rovnou sám za něj.“

Petrbokův vizuální deník propojuje bolest, grotesku, humor i úzkost a napříč desetiletími ukazuje identitu jako proces – křehký, mnohoznačný a nikdy definitivně uzavřený. Podle kurátora Otto M. Urbana je pro jeho práci typické zobrazování člověka v krajních polohách: „Petrbok zde zobrazuje sám sebe v nejvyhrocenějších emočních situacích od euforie až po hluboké propady. Od počátku je patrné, že jde o mimořádně sofistikovanou malbu po technické stránce i o svébytné, do značné míry konceptuální uvažování.“

Autoportrét tu není jen obraz tváře, ale způsob, jak se dívat dovnitř sebe sama – někdy přímo, jindy skrze masku či jinou identitu. „V tvorbě se prolínají odkazy na vysokou malbu 15. a 16. století, včetně renesančních mistrů, s prvky popkultury – od komiksových postav, jako je Ferda Mravenec, přes Futuramu až po graffiti a motivy smajlíků. Vzniká tak svébytný a výrazně osobitý vizuální celek,“ doplňuje Otto M. Urban.

Důležitou roli v Petrbokově tvorbě hraje otevřenost. Autor se nebojí jít až na hranici intimity a pracovat s vlastními prožitky, tělem i psychikou. „Uvědomil jsem si, že moje tvorba směřuje k velmi osobním až psychologickým či archetypálním obrazům. Tento přístup mě vždy přitahoval. Konceptuální umění respektuji, ale osobně mě nenaplňovalo, během studií jsem se věnoval abstrakci, která mě nakonec přestala zajímat natolik, že jsem většinu těch prací zničil. V době, kdy převládal silně konceptuální přístup, jsem se rozhodl jít opačným směrem: k radikálně osobní až extrémně osobní výpovědi. Některé práce vycházejí i z intenzivních vnitřních prožitků, blízkých například arteterapii – a to je pro mě v pořádku. Právě v době, kdy se mnozí osobnosti spíše vyhýbají, jsem se rozhodl jít opačnou cestou, naplno s kůží na trh.“

Výstava sleduje, jak se tento princip promítá do různých období autorovy tvorby: od raných obrazů tělesné a existenciální proměny přes motivy masek, ochranných obleků a fragmentarizovaných figur až po práce, v nichž do autoportrétu stále výrazněji vstupuje rodina, instituce, veřejný prostor i jazyk. Petrbokovo dílo nevypráví o „pravém já“, které by bylo možné jednou provždy odhalit. Ukazuje identitu jako proměnlivý soubor rolí, obranných mechanismů, gest a reakcí, formovaných tlakem okolí i vnitřní zkušeností.

Deník pacienta tak není intimní zpovědí v tradičním smyslu, ale naléhavým obrazem člověka, který se v prostoru mezi zranitelností a sebeironií pokouší zachovat vlastní souvislost.

Výstava potrvá od 24. dubna do 16. srpna 2026.

Jiří Petrbok (*1962) patří k výrazným solitérům současné malířské scény a zároveň k respektovaným pedagogům, kteří ovlivnili generace nastupujících autorů. Akademii výtvarných umění absolvoval v ateliérech Radomíra Koláře a Jiřího Sopka v letech 1984–1991. Následně působil jako asistent v ateliéru kresby u Jitky Svobodové, který od roku 1995 do roku 2023 také vedl. Ústředním tématem jeho tvorby je člověk a jeho vnější i vnitřní proměny. Kombinuje různé techniky od kresby přes malbu po koláž, čímž vznikají dynamické, často provokativní obrazy s melancholickým a dekadentním podtextem. Blízko má i ke grotesce a černému humoru, které propojuje s existenciálními a společenskými tématy, jako jsou smrt, víra, politika či duševní stav jednotlivce. Sám sebe vnímá spíše jako pozorovatele než politicky angažovaného umělce. Jeho díla proto nepředstavují objektivní komentář doby, ale subjektivní introspektivní zápis jejích emocí a atmosféry. Tvorba Jiřího Petrboka je pravidelně prezentována v Česku i zahraničí, těší se zájmu soukromých sběratelů a je zastoupena mimo jiné ve veřejných sbírkách, například v Národní galerii Praha či Galerii hlavního města Prahy.

Centrum současného umění DOX Poupětova 1, Praha 7

Otevřeno: út–ne, 11.00–19.00

Fotografie z výstavy: Jan Slavík

Zdroj: Centrum současného umění DOX