Tak jsem viděl v úterý 28. dubna v Městském divadle Zlín první reprízu nové hry Kryl (premiéra proběhla 25. dubna), která se zabývá takřka tři hodiny mimořádnou osobností z více úhlů i časových pásem. A je tam toho hodně - prakticky Karel Kryl od začátku až do svého konce. V žádném případě nejde o klasickou činoherní inscenaci, což se ale přepokládalo. Spíš bych novou inscenaci, jejímiž autoři jsou Peter Pavlac a Patrik Lančarič, charakterizoval jako spektákl vyloženě pro velké jeviště.

Tím pádem znějí Krylovy písničky a mezi nimi probleskuje celý jeho bouřlivý život v historicky „našlapaných“ dobách, a to ve velkém aranžmá s mnoha protagonisty i choreografií. Opravdu to celé připomíná spíš barevnou divadelně-hudební esej, ale ani to není ten přesný výraz, což tvrdí i samotný režisér Patrik Lančarič. Jednotlivé scény zachycují tragické momenty stejně jako historické události, kterých nebyla ušetřena ani rodina Karla Kryla.

A protože jde o již zmíněné velké aranžmá, mihnou se také různorodé osobnosti ať už to byl Josef Čapek, Alexej Čepička, Ivan Martin Jirous (Magor) nebo Jan Palach, přičemž dějem prochází nejen postava Anděla, ale i zlo, které představují Král, Šašek, Kat i Pilát. Symbolika přesná, vystihující a určující. Bez nich by to v divadelním příběhu o Karlu Krylovi ani nešlo.

A protože celá inscenace vyznívá jako „velká show“, tak by to nešlo ani bez scénografie (Michal Syrový) a choreografie (Hana Achilles), což titulu dodává sílu, razanci a napětí. Komorně pojaté scény střídají velké akce s mnoha aktéry na jevišti, kde mnozí herci mění role, masky i kostýmy. Z mnoho postav, které obohacují hereckou akci, patří k nejvýraznějším Adam Kořán, Marek Příkazký, Gustav Řezníček, Marie Vojtěchová, Luděk Randár, Tamara Kotrbová nebo Marek Macej.

Celé představení ovšem stojí a padá s představitelem titulního hrdiny Karla Kryla. Režisér pro něj našel ve Zdeňkovi Lamborovi ideálního interpreta po všech stránkách. Herec uplatnil v postavě ikonického písničkáře a básníka, který to neměl ve svém poměrně krátkém životě lehké, své největší hráčské a také hudební schopnosti. Jeho interpretace Krylových písní má svůj šarm, což je další velké plus zlínského představení.

Stejně bych ale někdy přivítal činoherní inscenaci, která by mohla ukázat i jeho bohatý soukromý a citový život Karla Kryla (1944 – 1994). I ten byl plný zkoušek a dobrodružství. Díky tomu, že jsem působil osm let v kroměřížské Expozici Kryla, hodně jsem se toho o slavném kroměřížském rodákovi dozvěděl.

Dokonce jsem poznal i jeho první i druhou manželku, jeho bratra i jeho spolužáka ze základní školy, který žil v Austrálii a občas se objevil i v Kroměříži. Takže mám představu i o tom, jaký byl Karel Kryl jako kluk a jaké holky se mu líbily. A tak to bylo pořád. Kroměříž sice moc nemusel, ale ženy miloval. Také uctíval kamarádství a spravedlnost. Jenomže nervy měl jen jedny, a i proto se nedožil ani padesátky. Přesto toho dokázal hodně jako málokterý kumštýř.

Robert Rohál

Foto MDZ